Podle vyšetřování kanadských expertů Davida Matase a Davida Kilgoura bylo v této zemi kvůli odebírání orgánů zavražděno od roku 2000 minimálně 100 tisíc náboženských a politických vězňů. Většinu z nich tvoří následovníci duchovního hnutí Fa-lun Kung (Falun Gong), ale také Ujguři, Tibeťané a také křesťané, kteří všichni čelí násilným represím a pronásledování komunistického čínského režimu. Už samotná čísla jsou velmi děsivá.

Nikdo nemůže nic namítnout proti tvrzení, že znepokojení radikálním islámem v souvislosti s děsivými akty terorismu obchází pro mnohé lidi jako „strašidlo“ určitě nejen západním světem. Není pochyb, že některé verze islámu obavy vyvolávají vskutku oprávněně, nicméně islám rozhodně není monolit. Registrujeme pestrou škálu jeho tvářností jak z hlediska tak říkajíc věroučného, tak z hlediska způsobu prožívání ze strany jeho vyznavačů.

Teze, se kterou se dnes v církvi i ve společnosti setkáváme na každém kroku, totiž že je islám zlem, a že jde o náboženství násilné, spjaté s aktivitou Zlého, není teze nijak nová. Již sv. Jan Damašský (zemř. 749), nebo vlastním jménem neznámý arabský křesťan podepisující se jako Abd al-Masíh ibn Isháq al-Kindí (žil na přelomu 8.–9. stol.), identifikovali islám s dílem ďábla.

Myšlení alžírského biskupa z Oran, Mons. Pierra Claverie, zůstává podivuhodně aktuální i 20 let po atentátu, během něhož zemřel spolu se svým přítelem Mohamedem Bouchikhim.

Životy ženských církevních komunit se zřejmě otřesou v základech. Papež František oznámil, že chce, aby všechny uzavřené ženské řády zrevidovaly svoji činnost. Nařídil i, aby u všech byla upravena pravidla společenství, a ta poslána ke schválení do Vatikánu.