Pojem genderu může být pro nás křesťany inspirativní ve třech ohledech: jako podnět k dialogu, který vedeme ve světě; jako nástroj hlubšího porozumění společnosti, ve které žijeme; a konečně jako podnět k vlastní sebereflexi. Gender totiž nechápu jako něco abstraktního a vzdáleného, ale naopak jako něco, co se může prakticky promítnout do života křesťana.

Zdá se, že syrská válka je nejkrutějším dramatem, jaké svět viděl po 2. světové válce…

S utlumením násilí se svět odvrací a zapomíná na bídu Sýrie, jež se utápí ve svých hlavních problémech.

Tažení proti ratifikaci Istanbulské úmluvy vychází z mylných předpokladů, opírá se o překroucené a nepravdivé argumenty, zbytečně vyhrocuje situaci a rozděluje a vyčerpává českou katolickou církev.

Téma sexuální identity a změny pohlaví poslední dobou rezonuje naším prostorem. Vyvolává bouřlivé debaty, ve kterých však často jsou jediným argumentem naše emoce. Pohlaví si člověk nevybírá, s tím se rodí. Přesto existují výjimky, které představují intersexuálové a transsexuálové. K zapojení odborníků do diskuse vyzývá i sám papež František.

Univerzální charakter církve znovu dosvědčila i synoda o mladých lidech, která v Římě skončila 28. října. Účastníci, kteří přijeli z pěti kontinentů, diskutovali o potřebách mladých a výzvách, jež před nimi stojí. V podobném duchu se  sešlo v Sýrii několik mladých křesťanů. Vysvětlili, co pro ně znamená být křesťanem a co očekávají od církve v zemi, kde tvoří menšinu ohrožovanou více než sedmiletou válkou.