Počet lidí, kteří se nehlásí k žádnému náboženství, už ve Velké Británii dosáhl podle průzkumu nadpoloviční většinu, je to 53 procent lidí. Za anglikány se považuje jen 15 procent lidí. Ta čísla se netýkají jen osudu náboženských institucí, ale znamená to změnu i pro celou společnost. Můžeme dodat, že to se netýká jen Británie, ale všech silně sekularizovaných společností.

Tradice proti reformě: boj o směr ve Vatikánu – vedený s otevřeným hledím a někdy tvrdými škrtidly – zanechává hluboké jizvy. Jak dlouho ještě vydrží papež František držet kurs?

Po velkém schizmatu, kdy se v roce 1054 rozdělila západní a východní církev, přišlo další dělení církví začátkem 16. století z Německa. Před 500 lety – 31. října 1517 – vystoupil ve Wittenbergu augustiniánský mnich a profesor morální teologie Martin Luther s 95 tezemi, ve kterých kritizoval to, co považoval za zneužívání náboženství, především tehdejší praxi kupčení s odpustky. Spustil tím celoevropské reformní hnutí, které navždy změnilo Evropu i křesťanství.

Po právě skončených volbách, v nichž se nemalý díl spoluobčanů včetně některých nikoliv bezejmenných křesťanů netajil podporou proti-evropských, proti-muslimských, proti-imigračních, homofobních a k totalitě namířených stran, vyvstává otázka, co z idejí svobodného republikánského státu a demokratického zřízení ještě zbývá a co pro křesťany, zvláště ty katolické, demokracie vůbec znamená.

Rozruch kolem otevřeného dopisu konzervativních katolíků papeži Františkovi se týká dokumentu, který je sám o sobě bezvýznamný, je však přesto symptomem zajímavého vývoje v současném (nejen katolickém) křesťanství a náboženské scéně vůbec.