Páté a poslední zasedání Synodální cesty v Německu skončilo 11. března a teď před německými biskupy a aktivními laiky stojí otázka, co dál. Záběr tohoto reformního hnutí není zanedbatelný. Řada pracovních dokumentů byla schválena dvoutřetinovou většinou biskupů i laiků, některé dokonce s 95% většinou, ale biskupové i aktivní laici jsou si vědomi, že dokumenty jsou pouze předpokladem dalšího dialogu – toho nejtěžšího s Římem.

Ve čtvrtek 1.6. schválily země EU připojení k Istanbulské úmluvě, tedy Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Proti byly Slovensko, Maďarsko, Polsko a Bulharsko, Česká republika se jako jediná země zdržela. Ratifikaci bude vláda projednávat nejspíš 14.6. O Istanbulské úmluvě bylo napsáno víc než dost. Pojďme si jen připomenout ty nejdůležitější a nejčastější výtky proti její ratifikaci.

V uplynulých týdnech přinesl deník Alarm sérii reportáží o duchovním a sexuálním zneužívání v katolické církvi. Texty Apoleny Rychlíkové otvírají minimálně tři důležitá témata. Jednak upozorňují, že sexuální a duchovní násilí není pouze záležitostí kněží, dále ukazují, jak moc je zneužívání prostoupeno různými sférami katolické církve a konečně texty definují, jak vypadá duchovní zneužívání.

Koncept pojmenovaný Thomase Luckmannem v 60. letech jako „neviditelné náboženství“ představuje zásadní pastorální a spirituální výzvu pro křesťanství v postmoderní Evropě. Snaží se ukázat, že vulgární představa sekularizace jako odvržení náboženství není sociologicky vhodným popisem současného světa. Kdo jsou a co poptávají nábožensky chladní či neviditelní? 

Když jsem záhy po studiu začínal dělat náhradní rodinnou péči - adopce, pěstounství, hostitelství - pomalu mi začalo docházet, jak mocně ničí psychiku člověka nedobrovolná neplodnost. Ve škole jsme se o tom nic neučili, takže jsem to začal pomalu objevovat u svých klientů.