Vatikánské úřady římskokatolické církve představily nový dokument o lidské důstojnosti s názvem Dignitas Infinita. Lidskou důstojnost porušuje podle katolické církve náhradní mateřství, eutanázie, potraty a také války, chudoba či obchodování s lidmi a v některých případech i změna pohlaví.

V posledních několika letech jsme měli možnost sledovat dva synodální procesy, které probíhaly nezávisle na sobě, a přece můžeme v jejich závěrech najít styčné body. Pokud nás zajímají rozdíly přístupů a chápání těchto témat u nás a v Německu, najdeme odlišnosti zejména ve čtyřech dimenzích: motivy pro konfrontaci s těmito tématy, předpoklady a paradigmata přístupu, šíře a hloubka analýzy a sebevědomí Božího lidu.

A potom přišlo nedělní jitro, kámen od hrobu byl odvalen. Velká noc je tichá, neokázalá, skoro plachá. Zmrtvýchvstání není show pro davy diváků. Záře vzkříšení je tím světlem, které občas přestáváme vidět v návalu různých životních karambolů, nemocí a neštěstí. Občas zapomínáme, že bez Velkého pátku by nebylo nedělní jitro – den, který nám dal Pán, a my se v něm můžeme radovat.

Na konferenci „Muž – žena Boží obraz. Za antropologii povolání“, která se konala začátkem března ve Vatikánu, papež označil genderovou ideologii za nejnebezpečnější ideologii naší doby. Jeho vyjádření vyvolalo bouřlivou polemiku a mnohá odsouzení. Odsoudit je strašlivě lehké, není nic lehčího, než se pohoršit nad starým bílým mužem (co na tom, že je papež). V okamžiku, kdy se pokusíme jeho pohnutky pochopit a k tomu připočíst jeho činy, se situace výrazně komplikuje.

Vídeňská teoložka Regina Polak říká, že papež František je v otázce zapojení žen v církvi konzervativní. Církev podle ní ztrácí celou generaci mladých vzdělaných žen. Zbytečně. Jak rozumět výrokům papeže Františka, když nazývá církev ženou, ale přitom ženy často zakoušejí, že se k nim církev jako instituce chová mocensky?