Kardinál Ravasi nás při své návštěvě vyzval, abychom si kladli otázky. Ptejme se, kde jsme a kam jako společnost po široké normalizační cestě směřujeme. Statistika za úbytek katolicity v naší zemi nemůže. Můžeme si za to částečně sami.

Letos se mi advent připomněl s velikým předstihem: už v posledních srpnových dnech, kdy se u nás v Jednotě objevily vánoční kolekce. Zůstala jsem zírat. A nejen já, ale i mnozí další.

Církve a náboženské společnosti na konci minulého roku vyhrály fakticky bez boje. To nejhorší za ně vybojovali politici, kteří samozřejmě v další volební bitvě prohráli. Jistě, nejenom pro svou ochotu dovést více než dvacetiletou kauzu do konce, byly k volební prohře i další důvody... Přesto se příběh církevního majetku táhne dále. Dnes prohrávají církve. Opět bez boje.

Volby, které se odehrály v minulých dnech, byly už druhými ze série těch, které se nesly ve znamení volání po změně. Voliči ve zvýšené míře hlasovali proti zavedeným stranám v naději, že nová uskupení v čele s charismatickými vůdci podle nich vyvedou zemi z nynější krize až do země zaslíbené.

Jak zmatečně přišel pád vlády, tak provázely zmatky, a dokonce i hádky rychlou stavbu kandidátek. Velmi rychlá bude kampaň, nebude čas profilovat jednotlivé programy a spojit je s osobnostmi na kandidátkách.