Zima. Jeden z prvních dnů, kdy už laskavé babí léto nemohlo dál. Vítr se prohání krajinou a bere s sebou všechno, co nás ještě spojovalo s létem. Mizí barvy, spadané listí vytváří mezi domy moře v tropické bouři.

Kampaň před letošními volbami do sněmovny by se dala označit jako kampaň strachu. Se strachem jako jednou ze základních lidských vlastností pracovali prakticky všechny politické strany. Současný stav, ke kterému jsme dospěli po volbách, je zklamání pro všechny, kteří chtěli kdysi společnost demokratickou a otevřenou.

Týden před volbami jsme zahrnováni tunami soběstřednosti, cynismu a polopravd či rovnou lží. Předvádí se nám tu kde kdo s představou, že je rozumné jej poslouchat. Nemá to správnou gramatiku, nemá to hlavu a patu, je to bída. A hlavně, chybí tomu zdravá skepse.

Jsem horlivec, zélót a fanatik. V původním latinském slova smyslu nadšený kněz půvabu všeho stvoření. Miluju léto a klaním se mu tak snažně, že byste mohli říct: To léto je vlastně jeho bůh. A měli byste pravdu.

Upřímně řečeno, téma nastíněné nadpisem ve mně vzbuzuje spíše otázky než odpovědi.  Je mezi schopností dobrat se pravdy a svědomitým životem přímá úměra nebo jde o dvě mimoběžné veličiny?