Na téma osobního rozvoje a životního stylu vychází kvanta knih. Většinou se soustřeďují na člověka a jeho sebezdokonalení, ale bez vazby na Boha. Náboženská literatura píše o vztahu k Bohu a Kristu, ale už méně řeší praktické otázky jako práci, zdraví, peníze, mezilidské vztahy. Spojit obojí se podařilo americkému jezuitovi Jamesu Martinovi v knize Jezuitský návod (téměř) na všechno. Kniha vychází z ignaciánské spirituality, z odvážného a kreativního čtení Bible a velkých teologických autorů. 

Prof. Eberhard Tiefensee  je filozof a katolický teolog. Je předním německým odborníkem na filozofii náboženství v sekulární a postsekulární společnosti. Jeho dlouhodobý zájem představuje tzv. homo areligiosus, tedy nábožensky indiferentní člověk, pro kterého už náboženství nepředstavuje ani onu znepokojující otázku, jak tomu bylo ještě v nedávné minulosti. O něm pojednává následující rozhovor.

Jsou to slova, která lze jen v pokoře přijmout. Je to pravda, kterou nelze odestát. „Všichni jsme před Bohem hendikepovaní.“ říkal zakladatel celosvětově známého mezinárodního hnutí Archa (L’Arche) a společenství rodinného typu Víra a Světlo (Faith and Light), kanadský teolog, filozof a samaritán schweitzerovského ražení – Jean Vanier.

Postavení žen v katolické církvi se dnes stává diskutovaným tématem. Jaká ale byla historie politické angažovanosti katolických žen? Konec 19. století a s ním spojená industrializace znamenala velké společenské změny, které proměnily i role mužů a žen. Jak na ně katolické političky reagovaly? Co bylo jejich hlavní agendou, jak se ženy organizovaly a jaký postoj měli k jejich politické angažovanosti muži?

"Zdá se, že k největšímu počtu zneužívání u nás došlo až v devadesátých letech, kdy se znovu otevřely kláštery a semináře a představení přijímali v počáteční euforii velké množství kandidátů. K příčinám toho, že se o tom tak dlouho mlčelo, patří i autocenzura a stud samotných obětí i falešný pocit solidarity v církvi: jsme přece rodina," říká Tomáš Halík v rozhovoru pro týdeník Respekt.