Před rokem se konaly oslavy 800. výročí narození Anežky České, která byla svatořečené 12. listopadu 1989. Přípravou Anežčina svatořečení se zabývaly dva výbory: římský, v čele s Jaroslavem Škarvadou, biskupem pro československý exil, a pražský, v čele s Antonínem Liškou. Vše se odehrávalo v „revolučním“ roce 1989, ve všeobecně napjaté atmosféře tušení, že „vše konečně praskne“.

Když jsem si připravoval, jak budu s lidmi ve městě mluvit o Ježíši, vybíral jsem i vhodnou píseň. Zvítězila „Apoštolská“. Má výraznou muzikálovou melodii a rád jsem ji zpíval. Zpočátku mi v písni chybělo jen jméno Ježíš. Oznamovat Ježíše bez jeho jména nejde, a tak jsem Boží jméno do písně vložil. A přibývaly další změny. Z „Apoštolské“ vznikla píseň Učednická. Význam jiný, melodie stejná. Původní píseň „Apoštolská“ vlastně apoštolská vůbec nebyla, dokonce nebyla možná ani křesťanská. Co jsem to vlastně zpíval? Co tím říkal Bohu a sobě? Přijal jsem od Ježíše něco?