Nastala noc před slavným dnem. Nadšení, euforie má kupodivu velmi blízko k úzkosti. Ženich a nevěsta pociťují trému. Ta trocha nedůvěry k dobrotě Boží, která je v nás ve všedních dnech rozptýlena, takže ji ani necítíme, se najednou natlakuje, zhmotní, když se již dobré tlačí k nám.

Je to poezie smutku, která vás nadlouho rozbolaví až do konečků prstů. Je to poezie naděje, která vám pomůže překonat špatné dny. Je to poezie sociální, jež žaluje na ty, kteří dělají z druhých žebráky.

Velryba tu je. A žádná kostra. Tahle velryba je zpropadeně živá a zpropadeně nebezpečná. Jenže my jsme, jak řečeno, suchozemské krysy, a tu velrybu nevidíme a to nebezpečí nevnímáme.

Řečeno slovy, proti kterým církev jako v jiných případech postavila evangelium, katolický kněz a vědec Marek Orko Vácha najel v odpolední směně na tři soustruhy, aby normu nejen zpevnil, ale hlavně překonal.

Počet katolíků se v Německu neustále snižuje. Více než 216 tisíc z nich se loni rozhodlo „opustit církev“ jen tím, že přestalo platit státem vyžadovanou církevní daň. To je jen poslední příklad toho, co se stalo pomalým, ale stabilním vzorcem opouštění katolické církve v západním světě.