Ježíšova poslední večeře je jistě nejznámějším mejdanem v dějinách lidstva. Hostina, která je radostná i tragická, při níž se vyskytuje přátelství i zrada, zpěv, hádka i nepochopení.

Václavský odkaz je mimořádně aktuální. Není divu, že se český národ utíká k Václavovi v dobách krize a nouze. Stejný příběh, příběh zápasu o duši národa a charakter státu, probíhá stále a nikdy neskončí, dokud budeme žít v čase a dějinách.

Každý, kdo má jakés takés ponětí o matematice, ví, že jediná smysluplná číselná soustava je dvanáctková. Je to dělitelné 1, 2, 3, 4, 6 a s neperiodickými zlomky i 5, 8, 9, 10. Proto ve dvanáctkové soustavě se počítají hodiny i úhly. Nic lepšího vymyslet nelze. To jenom trubci, jako jsou Římané, co nemají v hlavě nic jiného než válčení, mohli prosazovat desítkovou soustavu a ještě se podle ní decimovat. Každopádně tato nelogičnost měla své neblahé následky i v teologii. Do nesmyslné desítky se znásilnila i Mojžíšova přikázání...

„Pozdravte se navzájem pozdravením pokoje“ je tradiční výzva, kterou si katolíci vyslechnou během většiny bohoslužeb. V posledních letech se objevují hlasy volající po tom, aby byl obřad pokoje přenesen do jiné části liturgického slavení.

Přesně 750 let uplyne 11. srpna tohoto roku od zveřejnění buly papeže Urbana IV. s názvem Transiturus. Dokument z roku 1264 ustanovil pro celou katolickou církev slavení svátku Božího Těla.