Vše je dojednáno. Vše je zařízeno. Velekněží a farizeové s Pilátem, církev se státem, se dohodly, že vše zůstane při starém. Ten „podvodník“ Ježíš je ukřižován a pohřben.

Traduje se, že odpůrce nemáme překonávat doložením jeho největší slabiny. Naopak se máme vyrovnávat s jeho nejsilnějšími stránkami. Katolický teolog a církevní historik Tomáš Petráček ve svém shrnutí dějin českého křesťanství vyslovil řadu faktů, jež musí brát v úvahu i ten, kdo má jiný úhel pohledu. Avšak v řadě případů se dopustil zúžení.

Těžiště tohoto přikázání je kultivovanost života. Umět odlišovat pátek a svátek je totiž dovednost. Není to každému vlastní. Nejen nevěřící a nejen workoholici proto sklouzávají do stavu, kdy každý den je jeden jako druhý.

Evangelický luterský teolog Jaroslav Vokoun napsal: „Evangelikál je křesťan, který věří tomu, co má evangelík ve svých vyznáních víry.“ To je v podstatě pravdou a evangelikalismus není novinkou, inovací a výstředností posledních desetiletí.

Znamení kříže začíná slovy „Ve jménu Otce...“. To je odkaz na prastarou zaříkávací formulaci. Dneska ji vůbec nepoužíváme: „Ve jménu Microsoftu vám přikazuji, abyste používali legální software!“ Dnes ještě právníci v podobném významu používají sousloví „z moci úřední“ či "rozsudek jménem republiky".