Dnes zřejmě málokdo ví, že 6.leden – Slavnost Zjevení Páně (řecky Epifaneia) je zejména pro křesťany na Východě původním svátkem Kristova narození. Pod epifanií se v antice rozumělo jak viditelné zjevení božstva, tak i slavnostní příchod panovníka. V německé a středoevropské lidové zbožnosti vystupují silně do popředí "Tři králové". Epifanie se potom často nazývá svátkem Svatých Tří králů.

Asi většina z nás považuje za běžné, samozřejmé a normální to, že v kostelích vhazuje mince či bankovky do košíků či pokladniček. Každý si je dobře vědom, že stavbu je potřeba opravovat, za něco se musí topit, svítit a že ani chléb a víno zdarma nejsou. Pravidelný příspěvek na kostel pro nás má rozměr spíše funkční než teologický. Nasnadě je tedy otázka, jak je to s teologickým významem příspěvků na kostel.

Radostné Vánoce! Ano, to si smíme navzájem přát. A radostné Vánoce smíme s přáteli prožívat. A vánoční radost šířit kolem sebe, aby se co nejvíce lidí zaradovalo a aby jim ta vánoční radost vydržela. K tomu nás nevybízí jen tak někdo, k tomu nás vybízí sám Bůh. Proto dal do epištoly Titovi napsat: „Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha.“

O návštěvě papeže toho bylo napsáno poměrně hodně. Přesto se zatím většina autorů poněkud vyhýbá tomu, jaké následky by měla tato cesta mít pro církev. Tedy k jakým změnám a postojům vyzýval, co je potřeba zdůrazňovat a o co usilovat. Přitom právě toto jsou témata zcela klíčová.