Před 100 lety se narodil kardinál Špidlík

Jednou z často připomínaných epizod Špidlíkovy kněžské dráhy byla duchovní cvičení (takzvané exercicie) pro papeže a vatikánskou kurii, které v roce 1995 vedl jako teprve třetí Slovan v historii římskokatolické církve. O rok později byl pověřen spoluodpovědností za teologickou a uměleckou projekci při výzdobě soukromé kaple Jana Pavla II. Tomáš Špidlík navíc patřil k nemnoha lidem, kteří mohli prvního slovanského papeže nazývat svým přítelem.

Kněz, který zemřel 16. dubna 2010 jako devadesátiletý, se proslavil i vědeckými pracemi. K těm nejvýznamnějším patří Ruská idea nebo Spiritualita křesťanského východu. Za komunistického režimu patřily jeho česky vydávané a do Československa pašované knihy k tomu nejzajímavějšímu, co zde mohli křesťané , ale i další zájemci číst. V některých Špidlíkových dílech si přitom na své přijdou i nejmladší čtenáři, kterým věnoval knihy Bajky o moudré sově či Profesor Ulipispirus a jiné pohádky.

V roce 1998 tehdejší prezident Václav Havel udělil Špidlíkovi za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Česká biskupská konference jej v roce 2002 ocenila Řádem svatých Cyrila a Metoděje za jeho celoživotní dílo. Špidlík se stal také nositelem mnoha čestných doktorátů z různých světových univerzit, včetně Prahy a Olomouce. V roce 2003 mu Itálie jako prvnímu českému občanovi udělila Zlatou medaili za zásluhy o kulturu a umění.

"Byl to báječný člověk... Dokázal sjednocovat lidi různé mentality, vyznání i myšlenkových směrů," řekl o Špidlíkovi jeden z jeho žáků Michal Altrichter, dnes jedna z vůdčích postav jezuitského Centra Aletti v Olomouci, u jehož zrodu Špidlík před lety stál. "Ministrům, kardinálům, biskupům a dalším osobnostem různé barvy pleti napříč kontinenty vysvětloval, co to jsou ideje svatováclavské, cyrilometodějské," vzpomínal Altrichter na to, jak Špidlík šířil osvětu o českých dějinách.

Velkou část života přitom Tomáš Špidlík strávil v exilu. Po maturitě studoval koncem 30. let minulého století češtinu a latinu na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, po uzavření českých vysokých škol nacisty vstoupil do noviciátu jezuitského řádu v Benešově. Když Němci obsadili zdejší řeholní dům, dokončil svá studia na Velehradě. Po únoru 1948 odešel studovat teologii do nizozemského Maastrichtu, kde byl později vysvěcen na kněze a vyslán do Říma.

Do komunistického Československa se Špidlík už nevrátil, v roce 1951 začal pracovat ve Vatikánském rozhlasu a spojení s rodnou zemí udržoval prostřednictvím oblíbených promluv. V roce 1955 obhájil doktorát na Papežském institutu východních studií a zahájil akademickou dráhu. Působil na Gregoriánské univerzitě, ale i na vysokých školách v Americe či v Africe. Od roku 1984 byl poradcem Kongregace pro svatořečení, později i poradcem Kongregace pro východní církve.

V roce 1990 Špidlík sice odešel do důchodu, nečinnosti se ale neoddal. Dále pracoval a cestoval, v roce 2003 jej papež jmenoval kardinálem. Jezuitský duchovní se tak po Miloslavu Vlkovi stal 21. kardinálem pocházejícím z českých a moravských diecézí. O vysokém renomé, kterému se Špidlík ve Vatikánu těšil, svědčí i to, že před volbou nástupce Jana Pavla II. přednesl konkláve duchovní úvahu, samotné volby se ale kvůli věku nad 80 let již nemohl zúčastnit.

Související článek publikovaný v magazínu Christnet