Seznamka
Pouť se konala od čtvrtka 30. 3 do pondělí 3. 4. Zúčastnilo se jí asi 7 000 poutníků, z toho asi 5 000 se účastnilo celé pouti (145 autobusů). Zbytek přijel v sobotu nebo pouze na neděli. Celá pouť se připravovala několik let a pořadatelé nic nezanedbali. Pořádáním této akce byli pověření Českou biskupskou konferencí P. František Hanáček z Olomouce a P. Pavel Dokládal z Hradce Králové ve spoluprácí s CK Tertio Millenio. Organizační centrum bylo zřízeno na české koleji Nepomucenum a následně bylo zřízeno mobilní organizační centrum vždy v místě konání aktuálního programu.
Z Brna, odkud jsem se na pouť vypravil, odjíždělo celkem 15 autobusů. Odjezd byl naplánován na 14:00 hod. Asi po hodině jsme šťastně, bez velkého čekání na hranicích, překročili státní hranici Rakouska a pokračovali směrem na Vídeň, Graz, Klagenfurt, Benátky, Florencii a Řím. Po cestě nás však v Rakousku zastavili policisté a provedli namátkovou kontrolu. Nenašli však žádného běžence ani drogy, a tak jsme šťastně v sobotu v 11:30 dorazili do Říma před baziliku sv. Pavla za hradbami, kde se konalo zahájení pouti. Během cesty byli poutníkům rozdány průkazy poutníků (průkaz, který obsahoval mobilní spojení na průvodce a místo ubytování) a označení poutníků, které musel každý poutník nosit na vrchní části oděvu, abychom byli rozeznat od ostatních, po Římě se pohybujících lidí.
Bazilika sv. Pavla za hradbami je jedna ze čtyř vatikánských bazilik, ve kterých se letošního roku otevřely svaté brány - brány, při jejichž průchodu poutník právě získává odpustky, které jsou smyslem pouti. Tato bazilika je postavena na hrobu sv. Pavla. Postupně se zde shromažďovali další a další poutníci, jak přijížděli jejich autobusy. Nejprve jsme si vyslechli z úst otce Dokládala několik organizačních záležitostí. Dozvěděli jsme se tak, že v sobotu místo plánovaného programu, kdy měla být v 8:00 hod. mše v chrámu sv. Jana v Lateránu a ve 12:30 audience u Svatého otce v aule Pavla VI., bude v 8.30 mše v aule Pavla VI. a poté bezprostředně bude následovat na stejném místě audience u Svatého otce. Byla to pro nás velká výsada, protože v aule Pavla VI. slouží mši pouze papež, ale pro jednou udělal výjimku. Vše to bylo způsobeno italskou národní poutí, neboť v sobotu mělo přijet asi 1000 autobusů poutníků (asi 50 000 lidí) z italských diecézí. Italové měli na 12:00 naplánovanou audienci a ta se již nedala změnit. Ale abychom se vrátili k pátku, kolem 14:00 již byli všichni poutníci v katedrále a ve 14:15 nic nebránilo tomu, aby začala křížová cesta, kterou vedl plzeňský biskup František Radkovský. Každé zastavení křížové cesty se týkalo nějakého důležitého úmyslu, např. za rodiny, za církev, za manžele atd.
Po křížové cestě následovala mše svatá, kterou celebroval olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Mše začala průvodem bohoslovců, jáhnů, kněží a biskupů před baziliku, kde se průvod pomodlil a přes zlatou bránu prošel zpět do katedrály. Když přišel průvod k oltáři, uvítal všechny poutníky velvyslanec ČR ve Vatikánu Jaroslav Stropnický. Po 67 letech tak byli přivítání poutníci z Čech a Moravy ve Vatikánu v doprovodu svých duchovních pastýřů. Velvyslanec Stropnický při svém projevu nastínil historickou paralelu mezi účastí poutníků a politickou situací v naších zemích. Dále vyzvedl důležitost pokory a dobrosrdečnosti, které mají všechny poutě doprovázet. Kázání při mši vedl brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Ten při své promluvě vyzvedl funkce pouti, kterými mají být zasypání propasti mezi sebou a Bohem a dále zbourání zdi mezi sebou a bližními. Dále mluvil o závislostech a o jejich zhoubných účincích, avšak navázal na tuto myšlenku tím, že jedné závislosti bychom se měli plně oddat a to závislosti na Bohu, která na rozdíl od ostatních závislostí nesvazuje, ale dává svobodu. Před koncem mše ještě arcibiskup Graubner pogratuloval kardinálovi Miloslavovi Vlkovi a biskupu Vojtěchovi Cikrlemu k 10. výročí jejich svěcení. Po mši (asi v 17:00 hod.) byli poutníci rozvezeni k ubytování. Byli ubytování v okolí Říma.
V sobotu 1.4. jsme vstávali již v 5:00, neboť přesun 5 000 lidí přece jenom chvíli zabere. Přijeli jsme k náměstí sv. Petra do Vatikánu, kde jsme chvíli čekali než nás policisté prohlédli, zda neneseme žádnou papeži nebezpečnou věc. Vstoupili jsme do auly Pavla VI. Nejprve nás prof. Polc seznámil s historií poutí konaných do Říma a dále s tím, které osobnosti české historie jsou spjaty s tímto svatým městem. Jeho velice zajímavý projev byl po půl hodině přerušen, protože se blížila hodina, kdy měla začít mše (8:30 hod.). Tuto mši celebroval arcibiskup Karel Otčenášek. Kazatel, biskup Josef Hrdlička, ve své promluvě nejprve navázal na evangelium, ve kterém se mluvilo o osmeru blahoslavenství. Vyjádřil myšlenku, že téměř každý křesťan umí desatero, avšak osmero blahoslavenství, které je vyšší stupeň morálních zásad pro život věřícího člověka, zná jen málokdo. U jednoho blahoslavenství se zastavil (blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni uzří Boha), protože začal mluvit o Svatém otci, jehož nazval prototypem proroka Nového zákona a kterého si představí pod pojmem "tvůrce pokoje". Konečně se také jeho silně emotivní projev dotkl situace českého národa. Připodobnil český národ k Izraeli, který je na poušti, neboť po deseti letech svobody jsme pořád ještě nedošli k předpokládanému plně mravnímu životu na základech Krista. Následovala výzva k plnému prožívání své víry a pomoci na mravní obrodě národa.
Po mši následoval desátek růžence a příprava na audienci se Svatým otcem. Při jeho příchodu hrála fanfára a poutníci jásáním a tleskáním vítali Svatého otce. Uvítání se ujal arcibiskup Jan Graubner, který vzpomněl všechny papežovy návštěvy v naší vlasti a poděkoval za to, že naše národní skupina poutníků může navštívit v roce jubilea Řím. Svatý otec ve svém projevu vyzvedl důležitou úlohu rodiny v církvi a důležitou soudržnost rodiny, kterou srovnal se soudržností v církvi, tedy k ekumenismu, ke kterému nás všechny posléze vyzval. Po projevu, jednotlivé diecéze předaly Svatému otci dary. Za Hradec Králové darovali křišťálovou vázu s reliéfem sv. Vojtěcha a Radima, bratrů Slavníkovců z Libice, kde se 29. dubna koná slavná národní pouť v rámci jubilejního roku 2000.
Po skončení audience šli poutníci se svými průvodci navštívit několik památek Říma, ze kterých nejdůležitější byly další dvě vatikánské baziliky - Santa Maria Maggiore a sv. Jan v Lateránu, kde jsou další svaté brány - vstup k odpustkům. Naše skupina prošla kromě těchto bazilik Andělský hrad, Piazza Navona, památník Vittorio Emmanuelle II. a dále památky starověkého Říma - Colloseum, Kapitol, Pantheon a další. Při cestě na ubytovnu jsme se zastavili u moře a jak si někteří poutníci chtěli máknout na slanou mořskou vodu, tak přišla vlna a oni pocítili slanou vodu na vlastní kůži ve svých botech (já mezi nimi byl také :-)).
Neděle na tom se vstáváním byla ještě o něco horší než sobota. Vstávali jsme asi ve 4:45. První část programu byla mše v katedrále sv. Petra, která se konala v 8:00. Přede mší svatou měj ještě krátký projev prof. Polc, který nás poutníky seznámil stručně s historií a poklady katedrály sv. Petra. Mši celebroval kardinál Miloslav Vlk, který v úvodu všechny poutníky přivítal na vyvrcholení národní pouti, jímž tato mše svatá byla. Mše byla sloužena u hlavního oltáře baziliky sv. Petra, což se až donedávna nemohlo stát, protože zde mohl sloužit bohoslužbu pouze papež. Jan Pavel II. oltář pro mimořádné události, kterou určitě česká národní pouť byla, uvolnil i pro kardinály a biskupy. Pro český národ to byla premiéra, že jeho duchovní správce sloužil mši svatou přímo nad hrobem svatého Petra. V kázání, které pronášel biskup Jaroslav Škarvada, bylo hovořeno hlavně o svatém Petru, který miloval Boha celým svým srdcem a plně se mu odevzdal. Biskup vyzval všechny poutníky, aby po vzoru tohoto apoštola se také dokázali odevzdat do Božích rukou. Mše končila poděkováním všem zúčastněným stranám.
Před 12:00 jsme se všichni shromáždili na Náměstí sv. Petra. Kromě Čechů zde byli ještě Italové a Poláci. Celé náměstí se se Svatým otcem pomodlilo modlitbu Anděl Páně. Papež nás všechny pozdravil a poděkoval za pouť. Všichni jásali a měli radost toho, že se mohli účastnit této pouti.
Odpoledne měli poutníci rozchod. Většina jej využila k návštěvě některých památek, ke koupi suvenýrů či k ochutnávce italské zmrzliny nebo italského vína.
Odjezd z Říma byl provázen radostí nad tím, že se pouť vydařila. Počasí nám vyšlo, organizace byla bez chyby, ale hlavně duchovní plody do srdcí poutníků byly, dle mého názoru, veliké. Před příjezdem do Brna jsme ještě zazpívali Te Deum na poděkování Bohu a rozešli se všichni do svých domovů, kde slovy jednoho poutníka: "Když jsme v Římě dostali hřivny, měli bychom je rozšiřovat!"
