Emil mezi ostatními o své víře nemluví. Modlí se sám a v tajnosti. Jen občas a jen když je mu těžko. To pak „přileze ke křížku“, kdysi se používalo tohle úsloví. A přece všichni, kdo s ním žijí, o jeho víře vědí, jaksi, všimli si drobných náznaků. A provokuje je to, potřebují se s ní vyrovnat. Oni jsou na mnoho týdnů uzavření spolu ve vile a neustále se navzájem zkoumají. Jsou to navzájem soupeři, každý z nich chce vyhrát nad ostatními a vydržet ve vile déle než oni. Navzájem se posuzují, kdo je jaký, kdo má jaké výhody a nevýhody, kdo má šanci ve vile vydržet až do konce. A teď by mohli přemýšlet o Emilovi: je pro něj jeho víra nějakou výhodou? Nedostává nějaký doping odjinud, ano: „od Boha“? Je to regulérní? A je to účinné?

Docela jasně do tohoto tématu promluvil Martin, to je další člověk z vily Vyvolených. Martin s Emilem se v sobotu večer utkali o přízeň diváků. A Martin tedy potřeboval několik dní předem dobře promyslet Emilovy slabiny a silné stránky. Přemýšlel o tom hlasitě ve vířivce: „Emil se modlí, aby mu Bůh pomohl. To je špatně. Modlit se máme, aby nám Bůh odpustil naše hříchy.“

Když jsem slyšel tato Martinova slova, byl jsem hodně překvapen. Martin se tady pouští do docela složité úvahy o modlitbě. Skoro to začíná ve vile vypadat, že přemýšlení o víře je mezi dnešními mladými lidmi běžné. (Dokonce mezi ostravskými mladými: moje manželka mi tu při psaní tohoto zamyšlení doplnila, že také Martin je z Ostravy.) Mojí zkušeností však je, že přemyšlení o víře a o Bohu mezi běžnými lidmi není vůbec běžné. Snad jen tehdy, když se člověk dostane do nějaké složité životní situace, to o Bohu přemýšlí většina lidí, i takoví, od kterých bychom to vůbec nečekali.

A teď byl v takové situaci i Martin. Samozřejmě v situaci, která je těžká jen zdánlivě, nejde o život ani o zdraví. Je to realita vytvořená televizním průmyslem, a napětí ji dává jen to, že jde o dvanáct miliónů korun. Martin chce vyhrát „dvanáct melounů“. Teď má za soupeře Emila. A tak přemýšlí o jeho slabinách. A považuje ho za pokrytce. Vždyť Emil se modlí k Bohu, aby mu pomohl, když je mu těžce. A Martin to považuje za nesmysl. Copak to jde, aby Bůh pomohl jednomu člověku na úkor druhého? To by pak bylo dobré, to by se stačilo někomu jenom pomodlit, a byl by rázem úspěšnější než někdo, kdo se nepomodlil. Hloupost. (Dodávám já: jak by to pak vypadalo třeba v italské nebo polské verzi pořadu Vyvolení: v zemích, kde je zvyklý se modlit téměř každý?) Martin považuje takovou Emilovu víru za falešnou. A zároveň říká, že ví, jak se má člověk modlit správně: má se modlit za odpuštění svých hříchů. Martin považuje za potřebné, aby člověk mohl někdy odložit své viny, špatné věci, které provedl, aby se nemusel tahat z celou tou zátěží, které nám neustále přibývá. Bůh to může způsobit a my ho o to můžeme prosit. Kde na to Martin přišel? Že by byl také věřící? A jaká je pak Martinova víra? To nám ještě kamery a mikrofony neodhalily. (Anebo odhalily a já o tom nevím, přece jen se na tuto „kontejner-show“ nedívám pokaždé.)

Myslím, že Martin Emilovi křivdil. Emil si jistě nemyslel, že si modlitbou zajistí vítězství a jedenáct miliónů. Zdá se, že Emil se modlívá už dlouho, a přesto jeho dosavadní život vůbec nebyl cestou od úspěchu k úspěchu. Spíše naopak. Přesto se Emil modlí, a je zvyklý se v těžkých situacích modlit. Nemluví o tom, co mu modlitba dává, ale odvážím se domýšlet. Hledá v ní vnitřní pokoj, útěchu, pocit, že není sám. Hledá oporu u Boha. Zda je ten jeho Bůh skutečný? Zda existuje? Nevěděl bych, jak vám to dokázat. Cituje se někdy Marx, že „víra je opiem lidstva“. Prý jen opiem, ohlupováním, útěchou falešnou. Jak ukázat, že Marx neměl pravdu? Jen jedno se k tomu odvážím tvrdit: kdybyste se zeptali Emila, zda by vyměnil svou víru za 11 miliónů, vysmál by se vám. To přece nejsou radosti vůbec srovnatelné. Každý kdo uvěří, poznává spolu s vírou poznání, že tím do svého života získal největší bohatství. Emilovi dává jeho víra naději, která je mnohem širší než štěstí obstaratelné za jedenáct miliónů korun. Ano, bylo by pěkné mít takové bohatství v penězích. Kdyby však Emil stál před variantou „víra nebo peníze“, neměl by co řešit. - Uznávám, tohle není důkaz. Přece však to snad je působivé poukázání, že víra je založena na skutečnosti, která náš život přesahuje a je nosná.

Skončím biblickými slovy, která mi Emil svým „přilezením ke křížku“ připomněl (Ř 8,35-39) „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? V tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.“

Autor je farář Českobratrské církve evangelické z Ostravy. Podnadpis redakční.