Dan Brown (41, na snímku) patří k nejúspěšnějším spisovatelům posledních let. Jeho kniha "Šifra mistra Leonarda" (či v jiném překladu Da Vinciho kód) je již dlouho nejprodávanějším beletristickým titulem (nejen) v Česku. Filmová premiéra tohoto thrilleru na festivalu v Cannes 17. května je považována za nejdůležitější událost této filmové přehlídky. Na celém světě se už prodalo více než 40 milionů výtisků  knihy.

Četní čtenáři jsou nadšeni touto knihou, jež je pro mnohé výbornou zábavnou četbou. Neudržitelné teze, jimž vděčí za svou popularitu, jsou zabaleny do napínavého kriminálního příběhu. Přední německý odborník  na starou literaturu a kumránské texty, prof. Carsten Peter Thiede (v češtině vyšla jeho kniha „Svitky od Mrtvého moře a židovské kořeny křesťanství“), řekl na adresu Brownovy knihy: „Nad Brownovými smyšlenkami, že Ježíš nezemřel na kříži, měl potomky a že Leonardo da Vinci na svém proslulém obrazu Poslední večeře nenamaloval na Ježíšově rameni jeho milovaného učedníka Jana, nýbrž Marii Magdalénu - tomu se lze jen smát.“

Bible - nejlépe doložená antická kniha

K tomu již není co dodat  - kromě toho, že je skutečnou katastrofou, když mnozí lidé všechny své znalosti o Ježíši čerpají z takovýchto knih, z nichž odborníkům vstávají hrůzou vlasy na hlavě (viz zpráva Magazínu ChristNet o víře ve vzkříšení Krista), a bohužel nečtou evangelia, přičemž Nový zákon je díky nálezu rukopisů je ve svém tradičním podání vskutku jedinečným způsobem doložen.  Žádná jiná kniha antické literatury se s ním nemůže srovnávat.

Napínavá detektivka

Ale o co jde v bestselleru Dana Browna? Příběh vypráví o pátrání badatele v oblasti symbolů Roberta Langdona a francouzské policistky Sophie Neveuové po vrazích ředitele Louvru, jenž byl nalezen mrtvý pod obrazem Mony Lisy. Přitom narazí na stopu tajné společnosti, jež po celá staletí skrývá tajemství: Ježíš Kristus a Marie Magdaléna byli partneři a jejich potomci žijí ve Francii. Protože tento objev zpochybňuje učení církve, Vatikán se usilovně snaží o to, aby to utajil. Langdon a Neveuová si všimnou kódu, který se skrývá v díle Leonarda da Vinci, a zjistí, že se zde jedná také o hledání svatého grálu, oné pověstmi opředené nádoby, do níž údajně byla zachycena Ježíšova krev. Oba se dostanou do vražedného boje mezi tajnou společností a katolickým řádem Opus Dei...

Pochybná tvrzení

Napínavý příběh s temnými tajnými spolky, známými díly dějin umění, legenda o svatém gálu a nakonec pointa, že Kristus byl  příliš lidský a byl ženatý, to vše našlo u mnohamilionové čtenářské obce nečekanou odezvu. Vyšla řada knih, které se vyslovují k tezím Brownovy „Šifry mistra Leonarda“.  Mezi nimi se nacházejí například tato tvrzení:

- císař Konstantin Veliký měl nechat zničit ve 4. století tisíce biblických rukopisů, jež referují o „smrtelném“ Ježíši. Bible byla na jeho příkaz zfalšována.

- Bible je fikce a pravdu o Ježíši najdeme mj. v rukopisech z Kumránu, jež unikly Konstantinovu ničení. Vatikán prý chtěl jejich zveřejnění zabránit.

- Leonardo da Vinci prý věděl o manželství mezi Ježíšem a Marií Magdalénou. Ve svém díle Poslední večeře namaloval po boku Ježíše nikoli Jana, nýbrž Marii - a tím toto tajemství zakódoval pro budoucí ganerace.

To, co těmto tvrzením přidává na působivosti, je Brownův výrok, že on sám podle svých rešerší věří, „že tento příběh je v jádru pravidivý“.


Fikce a fakta

Jaké jsou tedy Brownovy prameny? Šifra mistra Leonarda jmenuje mj. knihu „ Svatá krev, svatý grál“, bestseller anglických žurnalistů Michaela Baigenta a Richarda Leigha (ti Browna zažalovali, viz zde, pozn. red.). Teze těchto autorů, například o manželství mezi Ježíšem a Marií a jejich ve Francii žijících potomcích, jsou natolik absurdní, že seriózní vědci knihu vůbec nekomentují. V letech 1992/93 napsali Baigent a Leigh v knize „Uzamčená Ježíšova záležitost“, že Vatikán chtěl vydání kumránských svitků zabránit, protože zobrazují Ježíše jako obyčejného člověka. Také Šifra mistra Leonarda označuje svitky od Mrtvého moře za „nejranější dokumenty křesťanství“  - a vyobrazuje ve svém obrazovém vydání slavný Izajášův svitek zrcadlově opačně a navíc ještě hlavou dolů!

Kumrán - doklad spolehlivosti Starého zákona

Odborná literatura odporuje těmto tvrzením: kumránské svitky na žádném místě nezmiňují Ježíše, protože pocházejí převážně z předkřesťanské doby. Například zmíněný svitek Izajáše pochází zhruba z roku 175 před Kristem. Ze srovnání vyplynulo, že jeho text mimořádně přesně souhlasí s dnešním biblickým textem. Rovněž Vatikán neměl nikdy nic společného s vydáním svitků, protože to byla záležitost Izraelského úřadu pro starožitnosti. Od roku 2001 jsou všechny vydány ve vědecké edici. Představují zřejmě největší archeologickou senzaci a ukazují nám, jak vynikajícím způsobem byli tradovány starozákonní spisy.

 A jak je tomu s Poslední večeří Leonarda da Vinci? Nesedí vedle Ježíše, jak tvrdí Brown, Marie Magdaléna? Lipský kunsthistorik a specialista na Leonardovo dílo Frank Zöllner (v češtině vyšla jeho velká monografie o Leonardovi) kroutí nad takovými tezemi hlavou a poukazuje na obsáhlý Leonardův písmený odkaz, v němž se ohledně toho nenachází „sebemenší náznak“.

Šance pro křesťany?

Šifra mistra Leonarda a její výpovědi nabízejí křesťanům šanci, aby navázali rozhovor o skutečném Ježíši a věrohodnosti Bible. K tomu je však potřeba znát fakta a informace.

V češtině vyšla například řada knih o kumranských svitcích:
Segert Stantislav, Synové světla a synové tmy, Orbis, Praha 1970

Charlesworth James H., Ježíš a svitky od Mrtvého moře, Vyšehrad, Praha 2000

Segert Stanislav, Rukopisy od mrtvého moře, Oikumene Praha, v přípravě (reprezentativní výbor rukopisů)

Thiede Carsten Peter, Svitky od Mrtvého moře a židovské kořeny křesťanství, Volvox Globator

Obsáhlé informace k tématu nabízí v němčině a agličtině web www.sakrileg-betrug.de, včetně dlouhé řady odkazů v sekci links, za všechny jmenujme vynikající článek v New York Times.

Autor článku Alexander Schick (43, na obrázku) je odborníkem na staré rukopisy. Na toto téma vydal několik knih. Z časopisu ideaSpektrum přeložil Jan Uhlíř, redakčně kráceno a mírně upraveno.