O stále menší návštěvnosti bohoslužeb v západním světě
V západním světě dnes zakoušíme novou vlnu drastického osvícenství či laicity, chcete-li to tak nazvat. Věřit se stalo těžké, protože svět, s nímž se setkáváme, je zcela vytvořen námi a Bůh se v něm takřka vůbec nevyskytuje. Nepijeme z pramene, nýbrž z toho, co máme v zásobě. Lidé si vytvořili svět, a najít Boha za ním se stalo obtížné. To tedy není specifikum Německa, nýbrž něco, co se projevuje v celém světě, především v západním světě. Na druhé straně nyní Západ přichází do silného styku s jinými kulturami, v nichž je původní náboženský prvek velmi silný, a které se děsí chladu vůči Bohu, s nímž se na Západě setkávají.
Ale i z toho, co je vlastní člověku na Západě, i v Německu, stále znovu vystupuje otázka po něčem větším. Vidíme to u mladých, kteří hledají „něco víc“. Opět se vrací „fenomén náboženství“, jak se říká, i když to hledání je spíše tápavé. Znovu se tím však stává zjevnou Církev a víra se nabízí jako odpověď.
Speciální poselství pro mladé lidi
Rád bych především řekl, že mne těší, že jsou mladí lidé, kteří chtějí být spolu, kteří chtějí být spolu ve víře, a kteří chtějí něco dobrého dělat. Vždyť ochota k dobrému je v mládeži velmi silná. Existuje tolik dobrovolnických organizací. Snaha hledat v nouzi tohoto světa a také něco dokázat - to je něco velkého. V tom je chci povzbuzovat. To by byl první podnět: Dělejte to dál! Hledejte příležitosti konat dobro!
Mladí lidé jsou velkomyslní, ale riziko zavázat se na celý život, ať už v manželství, nebo v kněžství – toho se lekají. Svět je v dramatickém pohybu a já mám nyní rozhodnout o celém svém životě s jeho budoucími nedozírnými událostmi. Nespoutávám zde svoji svobodu a neubírám si něco ze své pohyblivosti? - Vzbudit odvahu a odvážit se konečných rozhodnutí teprve umožňuje růst a pohyb kupředu. Velká životní rozhodnutí neničí svobodu, nýbrž dávají ji v prostoru ten správný směr. Riskovat tento takřka neodvolatelný skok a tím teprve správně přijmout celý život, to bych moc rád předával.
O ekumenickém soužití
Nejprve bychom se měli společně snažit o to, abychom v této společnosti jasně vytyčili etické směrnice, sami je našli a uskutečňovali a tak dávali společnosti etickou soudržnost, bez níž se nemohou uskutečnit politické cíle: spravedlnost pro všechny a pokojné soužití. A tady se děje už hodně.
Tváří v tvář velkým mravním výzvám jsme tímto způsobem opravdu navzájem spojeni společným křesťanským základem. A dále pak, přirozeně, vydáváme svědectví Bohu ve světě, který ho jen stěží nalézá. Jak jsme říkali: činíme viditelným Boha s lidskou tváří Ježíše Krista a umožňujeme tak lidem přístup k pramenům, bez nichž morálka zakrní a ztratí svá měřítka, a rozdáváme také radost, že nejsme ve světě izolováni. Teprve tak vzniká radost nad velikostí člověka, že není nějaký zmetek evoluce, nýbrž Boží obraz.
V těchto dvou rovinách: vysoká etická měřítka a z nich a na nich ukazovat přítomnost Boha, konkrétního Boha. A když to děláme a především se podle toho snažíme v jednotlivých seskupeních víru žít, ne částečně, nýbrž z jejích nejhlubších základů, pak sice nedojdeme tak rychle k zevnější jednotě, ale budeme potom zrát k vnitřní jednotě, která, dá-li Bůh, dostane jednoho dne také vnější formu.
Křesťanství je pozitivní volba
Křesťanství, katolicismus není nějaká sbírka zákazů, nýbrž pozitivní volba. A vidět to, je naprosto důležité, neboť to téměř zcela zmizelo z obzoru. Slyšelo se už tolikrát, co se nesmí, že nyní se musí říkat: My máme pozitivní pojetí, že muž a žena jsou stvořeni navzájem pro sebe, že celá škála sexuality (eros, agape) má rozměry lásky a že tímto způsobem pak manželství roste jako oblažující společenství muže a ženy a dále jako rodina, a že se tak uskutečňuje kontinuita generací i smíření mezi generacemi, a mohou se tak potom setkávat i celé kultury. Je tedy důležité ukázat nejdříve, co chceme. Pak teprve lze vidět, proč něco nechceme.
Já myslím, že je to určitě vidět, že to není katolický vynález, že muž a žena jsou stvořeni navzájem pro sebe, aby lidstvo žilo; vždyť to vědí všechny kultury. Co se týká umělého potratu, nepatří do šestého přikázání, nýbrž do pátého: „Nezabiješ!“ A měli bychom, samozřejmě, předpokládat a musíme to vždy znovu zdůrazňovat, že člověk začíná v matčině lůně a zůstává člověkem až do svého posledního výdechu. Pán musí být vždy respektován jako člověk. Avšak to lze nahlédnout jen tehdy, pokud je předtím řečeno to pozitivní.
Role žen v církvi
Víte, že nejsme vírou i ustanovením apoštolského sboru určeni a necítíme se zmocněni k tomu, udělovat ženám kněžské svěcení. Ale nelze si také myslet, že v církvi je „někdo“ pouze ten, kdo je knězem. V dějinách církve existují mnohá poslání a funkce. Od sester církevních Otců počínaje až do středověku, kdy velké ženy plnily velmi rozhodující úkoly, až do nové doby. Pomysleme na Hildegardu z Bingen, jež mocně protestovala proti biskupům i papeži, a Kateřina Sienská a Brigita Švédská. V nových dobách musí ženy a musíme vždy znovu i my spolu s nimi hledat pro ně správné místo.
Žádost o humorné historky
(smích). Nejsem člověk, kterého napadají vtipy jak na běžícím pásu. Avšak vidět to veselé v životě a vidět na něm radostnou stránku a nebrat všechno hrozně tragicky, to je pro mne velmi důležité a řekl bych pro můj úřad také potřebné. Jeden autor řekl: andělé mohou létat, protože se berou na lehkou váhu. I my můžeme trochu takřka létat, když se nebudeme brát tak moc vážně.
O vztahu kardinála Ratzingera a papeže Benedikta XVI.
Já byl již vícekrát rozdělován na dřívejšího profesora a na pozdějšího profesora, na dřívejšího a pozdějšího kardinála. Nyní k tomu přistupuje další dělení. Přirozeně, že okolnosti a situace také člověka utvářejí, protože jsou tu různé odpovědnosti. Řekněme, že můj základní naturel (přirozená povaha, svéráznost) a také moje základní vize se vyvíjely, ale ve všech podstatných věcech jsem zůstal identický - těší mě, že jsou nyní vnímány také stránky, které dříve vnímány nebyly.
O požitku z papežského úřadu
(smích) To by bylo trochu mnoho, protože je to přece jen namáhávé. Ale každopádně se snažím nacházet v tom radost.
Celý záznam rozhovoru najdete na webových stránkách české sekce Rádia Vatikán
Foto: DPA
Vybral Jan Uhlíř