Seznamka
Úvodní část článku naleznete zde.
My křesťané jsme ve velkém pokušení, kterému jen nesnadno odoláme: odpovědět na vědecké „nevíme“ slovem „Bůh“. Věřím, že všemohoucí Bůh mohl zázračně a mimo přírodní zákony kdysi dávno postrčit hmotu k životu. Věřím, že takto Bůh v minulosti mnohokrát jednal: věřím v panenské početí Krista, vzkříšení Lazara a nasycení zástupu pěti chleby. Věřím v Boha, stvořitele nebe i země i přírodních zákonů, podle kterých a proti kterým může jednat, jak chce.
Domnívám se ale, že v případě objevení se života na Zemi, mechanismů evoluce a dalších nerozřešených hádanek je zhoubné, lenošné, laciné, krátkozraké dávat naší nevědomosti hned v prvním kole jméno „Bůh“. Někdy se v této souvislosti mluví o „Bohu mezer“. Prostě to, čemu ve fyzice a biologii nerozumíme, mezeru v našich vědomostech, zaplníme poukazem na Boha. Mnohokrát jsme to tak udělali. Zajímavé je, že v dějinách lidstva to „Bůh mezer“ s materialistickou vědou zatím vždycky prohrál. Například blesk není nadpřirozený úkaz, zázračný „Boží posel“, ale umíme si jeho vznik vysvětlit kontaktem různě nabitých mraků, zcela v mezích přírodních zákonů. Cosi o tom vím, v Lechovicích u Znojma, malé farnosti, kde vypomáhám, měl dávno přede mnou, v roce 1726, primici jistý Prokop Diviš.
Dnes opravdu nevíme. Nevíme, jak se zde objevil život, a nevíme, zda hypotéza přirozeného výběru je schopna zcela vysvětlit následné rozšiřování a očividnou rozmanitost života. Zítra možná budeme o něco chytřejší a tak, jak se dnes s úsměvem díváme na naivní představy středověku o fungování Země, se za sto let budou budoucí generace dívat s úsměvem na nás. Chci říct, že nesmíme naše neznalosti hned a zkratkovitě vysvětlovat nadpřirozeným zásahem Božím.
Co naopak víme, je to, že tělo člověka je pevně provázáno s těly ostatních organismů na Zemi. Mluvíme stejným genetickým jazykem, máme tutéž DNA a písmena CCC kódují aminokyselinu prolin jak u nás, tak u šimpanzů nebo u vzdálených bakterií. Kvůli tomu nás také baktérie a viry mohou úspěšně napadat. Máme stejné srdce, stejné plíce a stejný krevní oběh jako všichni savci a podobně jako oni kojíme svá mláďata mlékem. Námitky kreacionistů že „přece nepocházíme z opice“ vycházejí z postřehu, že se nám opice tak nepříjemně podobají. Proč asi?
Naše embrya se podobají embryím ostatních obratlovců a mláďata přivádíme na svět podobným způsobem, jako všichni primáti. Spolu s obratlovci máme páteř tvořenou obratli, spolu se všemi živočichy máme nervovou soustavu, spolu s rostlinami máme těla složená z buněk. Energii našim buňkám dodávají baktérie, které v nás mutualisticky žijí, nebo jinak, my jimi jsme.
Evoluce je něco tak očividného, že dokazovat její existenci považují biologové za ztrátu času. Jistěže nic nevíme v přírodních vědách s nevyvratitelnou jistotou, jistěže se věda liší od náboženství tím, že nezná dogmata a její závěry jsou v zásadě zpochybnitelné. Přesto jsou zde představy, o kterých se víceméně nepochybuje: zda je Země plochá nebo kulatá, zda se Slunce točí kolem planet nebo planety kolem Slunce, zda je dědičným materiálem DNA nebo bílkoviny, a zda evoluce existuje nebo neexistuje.
Proti kreacionismu je třeba uvést ještě jednu vážnou výhradu. Nelze vždy postupovat tak, že mám nejprve svoji oblíbenou teorii, kterou se snažím doložit fakty – a pokud fakta má teorii odporují, tím hůře pro fakta. Ve vědě by to mělo fungovat opačně: pokud fakta mé teorii odporují, tím hůře pro teorii. Měli bychom sledovat fakta, ať nás již dovedou kamkoli. Samozřejmě, jsme všichni děti své doby a všichni máme takový nebo jiný ideologický postoj, o kterém mluví ing. Potoček, on i já, kreacionisté i evolucionisté. Měli bychom se ale přinejmenším snažit zkusit podívat bez ideologického nánosu, co se to vlastně v přírodě děje. A pokud fakta odporují doslovné pravdivosti první kapitoly Genesis, tak jsme si zřejmě něco o biologické pravdivosti bible mysleli špatně. Genesis nám ostatně sama dává nápovědu: to, že Kain dostává znamení, aby ho „první, kdo přijde“ nezabil a odchází do země Nód a tam se ožení. Pokud se jedná o dokument historicky a biologicky neproblematicky pravdivý, moc by mě zajímalo, odkud se vzala Kainova žena a kdo jsou ti tajemní, kvůli kterým dostává Kain dostává „Kainovo znamení“, aby ho nezabili.
Podstatou náboženství není vytváření teorií o světě: náboženský prožitek vždy předchází náboženskou reflexi. Otázkou, kterou klade bible a křesťanství, je jak dosáhnout spásy a nikoli jakým mechanismem funguje vesmír. Větou, kterou historie vložila do úst Galileimu je, že bible pojednává o tom, jak se dostat do nebe, a nikoli o tom, jak jde nebe. Redukovat Boha na hypotézu, kterou si pomůžeme, když zrovna něco nevíme, je veliké nedorozumění. Takovýto Bůh se dnes musí skrývat za hranicemi dohlédnutelnosti Hubbleova teleskopu a za hranicemi rozlišení nejlepších elektronových mikroskopů. Víra je velmi existenciální vyklonění člověka ke svému Stvořiteli a nikoli soubor pouček o vzniku vesmíru.
Fyzikální zákony zde jsou. Shodněme se, že tyto zákony stvořil Bůh. Nerozumím, proč by Bůh měl tyto zákony nejprve zavést, a potom je sám co nejčastěji porušovat, abychom byli spokojeni.
Mám dojem, že kreacionisté, podobni Jóbovým přátelům, se snaží obhájit věc, o které se domnívají, že je věc Boží. Pokud nás má ale něco na světě osvobodit, pak je to pravda, a nikoli křečovitá snaha dokazovat, že bible má i v biologických otázkách nakonec přece jen navrch.
Autor je katolický kněz, biolog a knižní autor, pracuje v Ústavu lékařské etiky Masarykovy univerzity v Brně.
