Není dobře usilovat o pravdu bez lásky

S jakým očekáváním jste přijel do Sibiu na 3. Evropské ekumenické shromáždění?
Byl jsem trochu zdrženlivý k velkému shromáždění, ne protože by se mi nelíbilo, ale protože si uvědomuji jeho omezenou účinnost. Je dobře, že se lidé setkají a povzbudí, ale otázka je, co dál. To je vždycky problém, jak osobní zkušenost, která je těžko přenositelná, předat druhým. Snad k tomu přispěje domluva Ekumenické rady církví(ERC) s Českou biskupskou konferencí (ČBK), že přeložíme hlavní projevy a závěrečný dokument, který vzešel ze Sibiu a vydáme je tiskem.
Na druhé straně já jsem celý přípravný proces k Sibiu prošel. Byl jsem v Římě i ve Wittenbergu. Podepisoval jsem za ČBK Chartu Oecumenicu. Byl jsem i v roce 1997 v Grazu (Zde se konalo poslední Evropské ekumenické shromáždění -pozn.red.), není to tedy pro mě nová věc a zkušenost. Čekal jsem, že setkání přinese nějaký impuls dopředu a myslím, že přineslo. Některé zásadní dokumenty a projevy mě oslovily. Například projev kardinála Kaspera.

Z projevu kardinála Kaspera mě upoutal citát: „Nenechává mě chladným, když moji evangeličtí bratři se cítí zranění nedávným prohlášením Kongregace pro nauku víry, které nepřiznává nekatolíkům označení církev".
Jeho projev byl řečen s postojem lásky a přitom otevřeně a jasně. Není dobře usilovat o pravdu bez lásky. To je špatně. Ale láska bez pravdivé otevřenosti také nepomůže.

Kardinál Kasper svůj projev ze Sibiu pro Radio Vatikán komentoval slovy, že není vhodné tepat do otevřených ran. Též v českých církvích se kritizovalo prohlášení vatikánské kongregace. Např. předseda ERC Černý uvedl, že nebylo nejšťastnější vydat tak vyhraněný text před setkáním v Sibiu. Nemyslíte, že načasování dokumentu nebylo ideální?
Domnívám se, že je třeba zvolit co nejcitlivější způsob, který co nejméně zraní. Má-li se však ekumenismus pohnout dál, je potřeba vymezit pozice. Jde ale o to, jakým způsobem se to udělá. Vymezení by mělo být co nejpozitivnější.

Je pravda, že prohlášení nepřineslo nic nového, než co stojí v dokumentech Druhého vatikánského koncilu, ale očekával bych, že po čtyřiceti letech budou dokumenty II. vatikánu interpretovány otevřenějším způsobem.
Jde o texty spíše pro odborníky než pro veřejnost. Myslím, že je to i problém medií. Když se toho chopí media, tak se to často nafoukne a rozmázne. Lidé, kteří neznají kontext a souvislosti, jsou pak dotčeni a věc udělá více škody než užitku. Což je škoda, ale s tím se musí také počítat. Na druhé straně utajovat věci také nejde.

Někteří ekumenicky orientováni evangelíci vnímají prohlášení jako oslabení pozic vůči konzervativním protestantům v rámci vlastní církve či sboru.
Berte to tak, že i katolická církev není monolit. Někteří lidé jsou otevření, jiní ne. Všem se nikdy nezavděčíte. Je ale velmi potřeba, aby se mezi sebou setkávali lidé na široké bázi, ne jen odborníci. To byl pro mě hlavní smysl setkání v Sibiu.

Závěrečný dokument ze Sibiu byl prý podle Vatikánského rozhlasu dodatečně bez vědomí delegátu upraven? Údajně vypadla zmínka o obraně práva na život. Víte o této úpravě?
Jde o to, že tato zmínka byla do dokumentu vložena úplně na závěr, takže nebyla zaznamenána v písemné verzi prohlášení, které se tam na závěr četlo. Při čtení však byla uvedena a bylo upozorněno, že v písemné verzi tato zmínka chybí. V pozdějších překladech (např. v německém) již byla uvedena. Myslím, že je to důležitá věta. Jak máme dbát např. na životní prostředí, když nebudeme respektovat právo na lidský život od početí do přirozené smrti?

S čím jste byl nespokojen na setkání v Sibiu?
Já si myslím, že organizátoři udělali velký kus práce. Možná výběr diskusních a konferenčních témat. Jak pomoci, aby setkání mělo co největší dopad na náboženskou a politickou scénu. To ale i zde bylo. Do Sibiu přijel i předseda Evropské komise Manuel Barroso, rumunský prezident Traian Băsescu a další osobnosti.

O setkání se moc nemluvilo i kvůli načasování papežovy návštěvy v Rakousku.
To byly věci, které šly paralelně. Setkání v Sibiu bylo asi naplánováno dříve, než papežova cesta. Pro media je vždy zajímavější nějaká „show“. Tím nemyslím, že papežova cesta byla show v negativním slova smyslu. Byla však pro media jistě atraktivnější než zasedání nějakých delegátů.

Evropské ekumenické setkání se konalo v Sibiu, v pravoslavné zemi. Jaký je váš vztah k pravoslaví?
Já si myslím, že to bylo velice dobře. Rumunsko je pravoslavná ale i ekumenicky otevřená země. Transylvánie má dlouhou tradici náboženské tolerance a vzpomeňme na vřelé setkání papeže Jana Pavla II. s nedávno zesnulým patriarchou Rumunska Teocistem v roce 1999. Pravoslavný rozměr nám v západní Evropě chybí. Má velkou schopnost vnímat hloubku tajemství a má nádhernou liturgii.
Osobně mám dobrý vztah k pravoslaví, již od doby studia na fakultě v šedesátých letech, kdy jsem se setkal s byzantskou liturgií. Když jsem přišel do Mariánských lázní jako kněz, měli jsme tam velice praktickou a živou ekumenu, chodil jsem i zpívat do pravoslavného sboru. Velice jsme se spřátelili s místním pravoslavným knězem, nynějším arcibiskupem Simeonem.

Je možné pro katolíky přijímat při pravoslavné liturgii?
Z katolické strany je to možné, od dob II. vatikánského koncilu je to víc známo. Doporučuje to i Ekumenický direktář. Větší problém s umožněním účasti katolíků mají pravoslavní.

V Sibiu mě zaujali Arméni, kteří zvali k eucharistii všechny bez rozdílu. Je to trochu jiná ortodoxní církev.
Jistě, Arménská církev je jedna ze starých východních církví. Málo se ví, že katolická církev má již od osmdesátých let s jinou starou východní církví, se Syrskou pravoslavnou církví, dohodu o vzájemném posloužení svátostmi svým věřícím v případě potřeby. Je to plod toho, že se podařilo najít společné vyjádření pravdy víry, že Ježíš Kristus je pravý Bůh i pravý člověk. Neschopnost najít společné vyjádření tohoto tajemství naší víry tyto staré východní církve od nás dělila po 1550 let od dob Chalcedonského koncilu. Papež Jan Pavel II. o tomto sblížení píše v encyklice Ut unum sint.

Foto: webové stránky Plzeňské diecéze, kde je k dispozici i podrobný životopis biskupa Radkovského.

Pokračování rozhovoru naleznete zde.