Vážený pane prezidente, se zájmem jsem si přečetl otevřený dopis, který jste adresoval Celostátní konferenci KDU-ČSL. ... 

 Jak víte, přispěl jsem v minulých měsících k tomu, že se v naší zemi znovu otevřela debata o ochraně nenarozeného života. Při řadě mediálních vystoupení jsem vycházel mimo jiné z údajů, které jsem získal při konzultacích s členy vašeho hnutí, v nejednom případě jsem s nimi stál na stejné straně diskusních panelů. Pokud tedy v reakci na Vaše kategorická tvrzení sáhnu ke kritickým vyjádřením, připomínám zde také své pozitivní zkušenosti s některými členy českého Hnutí pro život.

Samotný fakt, že se v této záležitosti obracíte právě na KDU-ČSL, má svou logickou příčinu. Jsme totiž jedinou stranou, která se trvale hlásí k ochraně života od početí do přirozené smrti. Jak ukázaly statistiky Moravsko-slezské křesťanské akademie před posledními sněmovními volbami (otištěné mj. v Katolickém týdeníku), ve všech klíčových hlasováních o eticky citlivých záležitostech stáli pouze naši poslanci jednoznačně na pozicích „kultury života“. Můžete tedy samozřejmě poukazovat na to, že se 13 lidoveckým zákonodárcům zatím nepodařilo „obrátit“ zbývajících 187 poslanců. Nebylo by ale efektivnější, kdybyste své úsilí napnul spíše k těm, kteří v etických otázkách skutečně blokují posun k lepšímu?

Jako asistent poslance jste byl přitom, když poslanci KDU-ČSL před pěti lety předložili návrh zákona, který měl chránit nenarozené pomocí trestního práva. Tento pokus v důsledku přispěl ke zhoršení postoje veřejnosti. Nebral totiž ohled na skutečnost, že většina našich spoluobčanů bohužel považuje zabíjení nenarozených za moderní výdobytek a žárlivě si ho střeží. Právě na základě této zkušenosti jsem se letos rozhodl otevřít veřejnou debatu pod heslem „Nejde mi o zákaz. Chci, aby lidé potraty nechtěli“.

Dovolte nyní několik otevřených slov k působení Hnutí pro život v českých podmínkách. Řečeno sociologickou hantýrkou, od počátku svého veřejného vystupování ve prospěch nenarozených jsem narážel na velmi „pošlapaný terén“. Hnutí pro život ČR totiž volí tradičně agresivní styl, který bohužel udržuje toto delikátní téma mimo oblast seriózní a kultivované diskuze, paradoxně přispívá k zatvrzelému postoji většinové společnosti a vzbuzuje u mnoha křesťanů nechuť se v této vážné věci angažovat. Vědecká fakta stojí přitom zcela na naší straně a platnost „principu předběžné opatrnosti“ nedokázal nikdo seriózně zpochybnit. Na tom, že jde o téma k rozsáhlé celospolečenské debatě i osvětě, samozřejmě trvám a nadále se mu se svým týmem věnuji. Vzhledem k často kontraproduktivním metodám vašeho působení je však absurdní obviňovat z neúspěchu protipotratového hnutí KDU-ČSL.

Vaše tvrzení, že v oblasti ochrany života a rodinné politiky KDU-ČSL nic podstatného neprosadila, nelze nazvat jinak, než lží. Stačí jen letmo připomenout utajené porody, urychlení adopcí, razantní zvýšení rodičovského příspěvku, slevy na daních, průkopnické kroky v oblasti obecní a krajské rodinné politiky (rodinné pasy, finanční úlevy pro rodiny s více dětmi, zakládání komisí pro rodinu, příprava koncepcí komunální a regionální rodinné politiky atp.), podporu pro-rodinných organizací na všech úrovních atd.

Požadavky KDU-ČSL k zákonu o specifických zdravotních službách, které jsme předložili ministru Julínkovi a obhajovali v médiích, se prolínají s racionálními body Vašich tzv. základních požadavků. Žádný seznam dalších pozměňujících návrhů v paragrafovém znění od Vás vedení KDU-ČSL neobdrželo.

Velmi mě zaráží Vaše názor, že „KDU-ČSL má zcela reálnou šanci do připravované reformy výše uvedené změny zakomponovat. Na rozdíl od ekonomických aspektů by jejich zakomponování nenaráželo na takový odpor ze strany koaličních partnerů“. Po představení našich požadavků jsme se naopak spolu s poslancem Jiřím Carbolem velmi tvrdě střetli nejen se zástupci opoziční ČSSD, ale stejně tak údajně „konzervativní“ ODS... Svými nereálnými představami nás manévrujete do pozice: buď lepší ochrana nenarozených dětí, nebo statut zdravotních pracovišť a pojišťoven, plus omezení poplatků u lékaře. Takto celá záležitost přece vůbec nestojí! Naše angažovanost v oblasti zdravotnické reformy navíc není nějakým politickým handrkováním, ale mj. důsledkem hájení práv sociálně slabých skupin na ochranu zdraví. To má přece samo o sobě rovněž velkou hodnotu. Jednoduše řečeno – chceme a musíme alespoň trochu pomoci nenarozeným i chránit práva pacientů, tady není prostor pro handlování.

Je mi líto, že vzbuzujete u eticky citlivé části veřejnosti falešné představy a nereálná očekávání. Jako asistent poslance jste mohl poznat, jaká je u nás politická realita a jaké možnosti mají v Parlamentu křesťanští demokraté. Vaše zjednodušující a hrubě zavádějící tvrzení proto na rozdíl od jiných není možné omlouvat nedostatečnou informovaností.

Ultimativní nároky na KDU-ČSL považuji v českém prostředí za neférové a účelové. KDU-ČSL má jako každý lidský podnik své silné stránky i nevyužitý potenciál. Bezpochyby ovšem zůstává správnou volbou pro všechny, kterým záleží na úctě k lidské důstojnosti a ochraně práv těch nejslabších. V boji proti „kultuře smrti“ z dobrých důvodů nesaháme k výhrůžkám trestními postihy, vydírání partnerů, k šokujícím (byť pravdivým) fotografiím či výkřikům na náměstích. Za dlouhodobě účinnější zbraně považujeme kultivované vnášení etických témat do veřejné diskuze, prosazování souvisejících zákonů, podporu zařízení pro ženy a matky v tísni a trpělivou osvětu. To vše s důvěrou a vědomím, že pravda se nakonec neprosazuje mečem, ale svou vlastní silou.

Přál bych si, abychom se kontraproduktivními metodami nevzdalovali od cílů, na nichž nám společně záleží.

Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora