Píšeme nezávisle a otevřeně, jen díky vám.Podpořit Christnet

V tomto kraji nepociťuji větší míru zla

Exkluzivní rozhovor pro Magazín ChristNet.cz s litoměřickým biskupem Janem Baxantem

Portréty a rozhovory / Jan Lukeš / 23. února 2009

Otče biskupe, kdy jste se poprvé dozvěděl o tom, že Vás chce Svatý otec jmenovat litoměřickým biskupem?

Ve skutečnosti jsem nikdy nevěděl, že mě Svatý otec chce litoměřickým biskupem jmenovat. Že učinil toto rozhodnutí, jsem se dozvěděl několik dní před jmenováním, tedy koncem měsíce září minulého roku.

Kdo Vám sdělil Vaše jmenování?

Záležitosti kolem jmenování má všude na světě v církvi na starosti apoštolský nuncius. To je tedy jeho poslání, krom jiného.

Jaké na to byly Vaše reakce? Co Vám v tu chvíli probíhalo hlavou?

V údivu jsem oněměl. Několik chvil jsem si myslel, že je to sen. Hlavou mi neprobíhalo nic, protože jsem byl tak dojat, že jsem si řekl: to je zázrak a Pán Bůh zázraky koná.

Ať vidím! A moje heslo bylo proto hned na světě.

Jak a kdy jste si vybíral Vaše biskupské heslo a znak?

Heslo jsem měl hned. Po celý svůj kněžský život jsem se často a rád vracel k evangelnímu příběhu o slepém žebrákovi. Připomínal mi vždycky leccos z mého života. On vykřikl k Pánu Ježíši: Ať vidím! A moje heslo bylo proto hned na světě. Se znakem to bylo tak, že je dle svých uměleckých vloh a na základě hesla utvořil můj vynikající kněžský spolubratr Dr. Zdeněk Mareš. Předložil mně několik variant a spolu jsme nakonec vybrali jednu, kterou jsme zveřejnili.

Co byste chtěl v litoměřické diecézi změnit a co byste chtěl zachovat?

V litoměřické diecézi bych nechtěl změnit nic a všechno dobré bych chtěl ponechat. Změnit bych však chtěl někoho a rozhojnit bych si přál to dobré a krásné, co tu už dávno je. Změnit k lepšímu bych chtěl především sebe a pokouším se pomoci mým svěřeným diecezánům k evangelní proměně a projasnění smýšlení, aby celková křesťanská atmosféra diecéze hýřila laskavostí, přátelstvím, pochopením, velkorysostí, odpuštěním, svorností a radostí z toho, že jsme sourozenci Ježíšovi.

Co jste v prvních dnech ve Vašem úřadě již stihl?

V prvních dnech po nastěhování do Litoměřic jsem toho moc nestihl, ale už jsem tady čtvrt roku, tedy několik týdnů, takže se už v té době něco podařilo udělat. Jestli to bylo právě to, co ode mne Pán Bůh očekával, ukáže čas a jednou mi to jistě On sám řekne.

Na co nejraději vzpomínáte a co Vás naopak nejvíce zarmoutilo v těchto „biskupských“ dnech?

Opravdu nejraději vzpomínám na den mého biskupské svěcení, protože tolik usměvavých křesťanských tváří, kolik při té příležitosti bylo, jsem už hodně dlouho neviděl.

Co mě zarmoutilo? Pravděpodobně se něco takového teprve chystá, neboť mám samé šťastné chvíle. Jedna bolest mě však potkala. Jeden z mých nejbližších mladých příbuzných těsně před mou konsekrací dostal rakovinu… Všichni se ale za něho modlíme.

Je to pro Vás velká změna?

Ano, velká. Nikdy mě nic takového přece ještě nepotkalo. Je to však nádherné!

Co Vás čeká v těchto dnech?

Jeden den je jako druhý. Každé ráno si povídám s Pánem Ježíšem o tom, co mě v ten den potká, abych to prožil spolu s Ním. Denně mě čekají různé návštěvy a setkání a na to se vždy těším a připravuji.

Ve Vaší diecézi se zdá, že je ještě více vidět zlo, kterého se dopustili minulé režimy… Jak byste se k tomuto tématu vyjádřil? Co pro Vás osobně znamená představa Hitlerovské nadvlády a potom komunismus v kterém jste žil?

Vůbec zde v tomto kraji nepociťuji větší míru zla než v kraji jiném naší české země. Jakákoliv nekřesťanská nadvláda existující kdykoliv v lidských dějinách je pro věřícího člověka zkouškou. Nesmíme a nemůžeme s žádným terorem souhlasit. Máme zůstat věrni Pánu Bohu. Doma nás vedli k tomu, abychom nikdy v sobě neměli sebenepatrnější zlo hříchu a abychom nikdy kolem sebe nerozsévali mnohdy nenápadné semeno nesvornosti a nepokoje. Rodiče nás také měli k tomu, abychom byli ochotni i něco vydržet a více spoléhat na Boha, který má vše ve své ruce.

To be continued. V pokračování rozhovoru nabídneme  možná;) - jednodušší, odpočinkovější otázky;).



Mons. Mgr. Jan Baxant

20. biskup litoměřický

Mons. Jan Baxant, kněz pražské arcidiecéze, se narodil 8. 10. 1948 v Karlových Varech. Pochází ze šesti sourozenců, bratr Pavel je rovněž kněz, sestra Marie vede Bohu zasvěcený život. Po maturitě na Střední průmyslové škole zeměměřičské v Praze byl přijat na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Praze se sídlem v Litoměřicích. Po ukončení studia přijal kněžské svěcení 23. 6. 1973 v Praze z rukou Mons. Františka Tomáška.

Svou kněžskou službu začínal jako kaplan v Kolíně v letech 1973 až 1975. Poté působil jako administrátor nejprve v Bystřici u Benešova (v letech 1975 až 1983) a pak ve farnosti sv. Antonína v Praze – Holešovicích (v letech 1983 až 1990). V roce 1990 byl jmenován vicerektorem a posléze v roce 1993 rektorem Arcibiskupského kněžského semináře v Praze. Od roku 1997 pokračoval v kněžské službě jako farář nejdříve v Kolíně, a pak od roku 2000 až do konce roku 2002 ve farnosti Matky Boží před Týnem v Praze. Od 1. 1. 2003 byl jmenován generálním vikářem českobudějovické diecéze. Hovoří německy, francouzsky, italsky a rusky.

Foto: Archiv litoměřického biskupství

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?