Na mé biskupské službě mě nejvíce baví odpovídat na otázky zvídavých lidí

Čím jste chtěl být jako malý?

Stavitelem.

Na co jste si nejraději jako malý hrál? Nebo jaká byla Vaše nejoblíbenější hračka?

 Rád jsem si maloval, resp. půdorysně načtrtával různé podoby měst. Hraček jsem moc neměl a vůbec nevím, jestli jsem měl nějakou nejoblíbenější.

Mohl byste nám říci něco o Vašich sourozencích? Jak jste si s nimi rozuměl? Kolikátý jste v pořadí?

Rozuměl jsem si s nimi a rozumím stále, Bohu díky, výborně. Jsem v pořadí čtvrtý, takže jsem ty starší musel poslouchat, ale mnoho mně toho, pokud si pamatuji, nenařizovali. Po mně na svět přišli ještě 2 další sourozenci a těm jsem, žel, až mnoho nařizoval já. Chudáci, poslouchali mě na slovo…

Kdy jste se poprvé zamyslel nad tím, že byste mohl být knězem?

Těsně před maturitou. Hlásil jsem se na ČVUT na stavební fakultu a byl jsem přijat, ale pak se to všechno zvrtlo. Po maturitě a prázdninách jsem nastoupil na fakultu jinou. Budova této fakulty je shodou náhod nyní na stejném náměstí, na kterém teď bydlím i já.

Jaké to je vracet se do svého studentského města jako biskup?

Je to krásné, ale někdy mě popadne melancholie. Stýská se mi po lidech, kteří tu žili a měli mě rádi. Proto často chodím i na místní hřbitov, abych tam našel alespoň jejich hroby.

Prožíváme teď konec plesové sezóny… Tancujete, nebo tančil jste rád?

Do tanečních jsem se svými spolužáky z průmyslovky chodil velmi rád. Bydleli jsme na internátě v pražské Haštalské ulici a taneční kurzy byly v Obecním domě. Bylo to hezké, ale je to všechno pryč. Daleká historie. 

Jak si rozumíte s počítačem a internetem? Jaký máte názor na tuto moderní techniku?

Domnívám se, že jsem stále počítačovým a internetovým diletantem. Přesto je to můj každodenní nutný pomocník. A mám jej rád kvůli tomu, že pomáhá člověku komunikovat. Tuto moderní techniku obhajuji.

Máte rád nějaký sport? (Aktivně a pasivně?)

V mém věku? Jedině pasivně. Jsem příznivcem dobrého fotbalu a lehké atletiky, zvláště když v TV vidím někoho z mých známých sportovců. Pokud se dá nazvat chůze v přírodě aktivním sportem, pak ten miluji.

Vzpomínáte si na nějaký vtipný zážitek již nyní z biskupské služby? Mohl byste se o něj s námi podělit?

Vzpomínám si na první biskupskou mši sv., při které se jedno dítě při donášení obětních darů svalilo na zem a přitom předvedlo takový dětský malý kotrmelec. A jakoby nic, zase ve stoje odešlo do lavice v katedrále. To bylo vtipné i roztomilé.

Otče biskupe, jak vypadá Váš běžný den, denní program?

Začíná v půl páté a končí kolem dvaadvacáté. Program je povětšinou složen ze setkání s kněžími, nejbližšími spolupracovníky, dalšími návštěvami, studiem, homiletickou přípravou a samozřejmě modlitbou. V terénu diecéze pak jsou zase jen a jen, a to je to krásné, setkání s lidmi při bohoslužbách a pak po nich při besedách.

Co Vás jako biskupa ve Vaší službě baví nejvíc a co nejméně?

A teď jedna speciální otázka na závěr;): Co rád jíte a pijete?

Váhám, zda-li mám teď odpovědět, protože jsem při mém nástupu do Litoměřic někde řekl, že miluji růže a dobří lidé je mně teď všude dávají. Tyto ušlechtilé dobrodince velice lituji. Vždyť růže je značně drahá květina! Jen pod podmínkou, že to, drazí čitatelé těchto řádků, neprozradíte, svěřuji se Vám z toho, že mám rád campari s pomerančovým džusem a z jídel spaghetti alla carbonara. Mám však všechno rád, co nám v residenci na stůl s takovou pečlivostí a láskou připraví a podají naše „Štěpánky“.

Tak teď jste mě dostal a musím Vám položit ještě jednu otázku, ale teď už opravdu poslední;))): Kdo jsou prosím „Štěpánky“?

„Štěpánky“ jsou sestry o. biskupa Pavla, které jsou zde k naší veliké radosti.

Milý otče biskupe, děkujeme, že jste si na nás našel čas. Přejeme Vám úsměv na tváři, Krista v srdci a dobré lidi a spolupracovníky kolem sebe. Ať se Vám daří být tím správným nástrojem – biskupem - v Jeho rukách, kterého tato diecéze potřebuje!