Změnila se nějak role křesťanských církví dvacet let po revoluci?

Ano a výrazně. V době před revolucí církev a víru vnímalo mnoho lidí jako opozici vůči komunistickému režimu. To jí získávalo autoritu i mezi lidmi, kteří v Boha nevěří. Poté se však toto vnímání změnilo. Církev se stala normální institucí, která ztratila pel zakázaného ovoce.

Jaké tedy podle vás mají církve v současné společnosti postavení?

Myslím, že je škoda, že se církvím nepodařilo využít oné společenské přízně, kterou v tomto ateistickém národě měla po revoluci. Domnívám se, že ji promrhala soustředěním se na věci, které nejsou pro většinu lidí podstatné. Problém je v tom, že svět se za posledních 40 let velmi změnil. Vyrostly nové generace, které příliš nepotřebují autority. Nepotřebují je ani v politice, ani v osobním životě. Proto musí církve najít přístup, který nebude založený na autoritě, ale porozumění problémům.

Co si myslíte o aktuálním výsledku soudního sporu o vlastnictví katedrály sv. Víta v Praze?

Tento problém je dle mého názoru přesnou ukázkou toho, čím by se církev vůbec neměla zabývat. Církev přece tvoří lidé a ne stavby. Církev by měla najít odvahu říci státu: „My jsme v historii existovali i bez chrámů. Rozhodněte se, zda nám chcete majetek vrátit, tak abychom se o něj mohli starat. Pokud ne, nevadí, nechte si ho a starejte se o všechny ty památky, na kterých věřící stráví tisíce hodin ročně jejich údržbou. My můžeme existovat i bez něj. Nebo mi snad chcete říci, že víra člověka záleží na tom, komu patří nějaký majetek?

Ne to, nechci. Měla by tedy podle vás katedrála patřit státu nebo církvi?

Domnívám se, že je to úplně jedno. Pokud se stát rozhodne katedrálu na církev převést, ať tak učiní, pokud ne, ať si ji nechá a stará se o ni. Ale neměli bychom z takových kauz činit to, co je jako jediné vidět navenek.

Patříte mezi uznávané ekonomy a v této oblasti se také dlouhou dobu pohybujete. Jak se tedy díváte na majetkové vyrovnání státu s církvemi?

Myslím, že důležité není kolik peněz a jaký majetek komu zůstane nebo bude převeden, ale spíš to, aby tento problém byl co nejdříve uzavřen. Jinak se stává klackem, který je na věřící vytažen, kdykoliv se to hodí.

Jsou na takové vyrovnání církve vůbec připraveny, a jak s ním podle vás naloží?

To opravdu nevím. Dle mého názoru je vlastnictví majetku vlastně kontraproduktivní. Bude vyžadovat velké nasazení a práci mnoha lidí, kterých nemá žádná církev nazbyt.

Váš otec byl tajně vysvěcený kněz, jak se Vám to promítlo do života?

Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně nijak negativně. Otec nám mnoho o svých aktivitách v této oblasti neříkal. Jen občas jsem něco zaslechl a vlastně jsem to do určité doby považoval za jakési dobrodružství. Na druhou stranu mě jeho vliv naučil neposuzovat věci zažitými schématy a vidět i nová, nestandardní řešení.

Po revoluci byla snaha začlenit tajně vysvěcené kněze do církve. Až na výjimky se to však nepodařilo. Na čem to ztroskotalo?

Nešlo o výjimky, naopak, do služby církvi byla zařazena většina tajně vysvěcených kněží, jak pro západní, tak pro východní ritus. Podmínkou bylo přijetí svěcení sub conditionem – pod podmínkou. Můj otec toto svěcení nepřijal a to nikoliv z nějakého vzdoru, ale poněvadž je přesvědčen, že vkládáním rukou biskupa se svátost skutečně předává a nikdy o tom nepochyboval. Celkově si však myslím, že je třeba si uvědomit, jaký typ lidí tito kněží byli. Většina z nich nehledala kompromis, ale pravdu. Proto řada z nich byla poměrně myšlenkově a názorově nepoddajných. A nejsem si bohužel zdaleka jist, že toto je vždy ta ceněná vlastnost.

Za komunistického režimu se pro obavu z nedostatku kněží světili na toto povolání i ženatí muži. V současné době však pociťujeme, že kněží výrazným způsobem nepřibývají. Co říkáte na aktivity členů církve, kteří požadují kněžské svěcení ženatých mužů?

Já osobně bych byl pro dobrovolnost celibátu. V ortodoxní církvi je to naprosto samozřejmá věc a těžko někdo může říci, že je kvůli tomu tato církev horší nebo lepší.

Vystudoval jste Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu, státnice máte jako agronom a ekonom. Věda je pro vás koníčkem. Jak se slučuje víra s vědou?

Možná Vás to překvapí, ale dle mého názoru bez problémů. Myslím, že je naivní hledat ve vědě odpověď na to, zda Bůh je nebo není. Kdybychom takovou odpověď dostali, už bychom nemuseli věřit. Věděli bychom. Ale touha po poznání nás vede dál jak ve víře, tak ve vědě. To má víra s vědou společné.

Ing. Jan Vitula - ekonom, pochází z Jihomoravského kraje, v současné době zastává post vrchního ředitele strukturálních fondů na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Je členem KDU-ČSL.

Další část rozhovoru: KDU-ČSL nemůže být prodlouženou rukou katolické církve