Co vás vedlo k tomu, že jste se po 25 letech rozešel s lidovou stranou?

KDU-ČSL – a to nesouvisí jenom s osobou předsedy – se definitivně rozhodla jít spíše cestou budování rovné spotřeby než rovných příležitostí. Tyto dva modely společnosti se vylučují, společnost rovné spotřeby vylučuje společnost rovných příležitostí. Jsem přesvědčen, že konzervativní politika má budovat společnost rovných příležitostí. Proto jsem své straně popřál hodně štěstí a šel jsem politiku rovných příležitostí dělat jinam.


Jak byste charakterizoval křesťanskodemokratickou politiku, která je vám blízká?

Je to politika, která vychází z tradic křesťansko-judaistické kultury, bez ohledu na to, zda jste nebo nejste věřící. V tomto etickém kodexu jsem vyrostli a jsou to hodnoty, které - na rozdíl od hodnot trockistů a Cohn – Benditů přežily staletí. V ekonomické oblasti si je křesťanskodemokratická politika vědoma toho, že jediným nástrojem prosperity a sociálního uspokojení je svobodný trh. Na druhou stranu, čím svobodnější je trh, tím přísnější musí být pravidla a tím ostřejší musí být rozhodčí. V oblasti rodinných hodnot a ochrany života je to samozřejmě politika konzervativní, která trvá na nezpochybnitelnosti soukromého vlastnictví, ochraně lidského života, lidské důstojnosti, lidské svobody a na tradičních rodinných hodnotách.


Letos uplyne deset let od úmrtí Josefa Luxe. Jak se díváte na jeho politickou práci a jeho odkaz?

Jeho politická práce byla obrovská a já jsem s ním měl tu čest několik let velmi úzce spolupracovat. On skutečně usiloval o otevřenou křesťanskodemokratickou stranu, kterou by zbavil zátěže a pocitů eknlávy a přílišné závislosti na jedné církvi nebo dokonce na jednom církevním hnutí. Nemyslím si, že se tato práce podařila rozvinout a dotáhnout do konce, a také to bylo důvodem, proč jsem ze strany odešel.


Od doby vašeho působení na ministerstvu obrany vás provázejí různé dohady a nařčení. Jak se s tím vyrovnáváte?

Stokrát jsem je vyvrátil a stokrát jsem prokázal, že to byly jenom drby a pomluvy. Ale – bohužel – někteří političtí soupeři stokrát vyvrácený drb, za který byl dokonce někdo odsouzen za pomluvu - například v kauze padáky –, si neustále a znovu přejí ventilovat. To je mi sice samozřejmě nepříjemné, ale to je asi všechno, co s tím můžu dělat. Je to prostě stokrát vyvrácený drb.


Zakládáte novou stranu, jež má v názvu tradici. Jakou tradici máte na mysli?

Již jsem o ní mluvil v prvních dvou otázkách. Nejedná se samozřejmě o tradici naší strany ani o žádnou jinou tradici, jedná se o tradice křesťansko-židovské kultury, na které Evropa vyrostla a která tvoří systém našich hodnot a našeho vnímání světa.


Jak byste přesněji definoval konzervativní hodnoty, můžete svůj pohled rozvinout?

Začnu zápornou větou. Konzervativní neznamená stát na místě. Znamená to akceptovat výzvy společnosti, společenský pokrok, společenskou realitu, ale snažit se je zpracovávat do základních postulátů křesťansko-židovské kultury, chcete-li Desatera, chcete-li nějakého etického kodexu jednání. Samozřejmě, že do pojmu konzervativismus v našem pojetí velmi silně patří i slovo vlastenectví, a to nejen vlastenectví k zemi a regionu, ve kterém žijeme, ale vlastenectví k obci. Pojem spořádaná obec, kde lidé nejen přespávají a tráví večery u televizorů, ale obec, kde jsou mezilidské vztahy, jež opět odpovídají těm tradičním hodnotám, kdy se k sobě lidé nějak chovají, někde se scházejí a cosi spolu sdílejí.


Jak se vaše strana dívá na tradiční etické otázky, jako jsou aborty, euthanasie, registrované partnerství homosexuálů?

Euthanasii zásadně odmítáme, nejen z etického hlediska, ale také kvůli obrovskému riziku zneužití. Registrované partnerství je odhlasovaná společenská realita, právně upravená, a nemyslím si, že má jakýkoli smysl usilovat o zrušení. Nicméně nikdy jsem pro to nebyl. Ani ne tak z etického hlediska, jako například v případě euthanasie, ale proto, že je to učebnicový případ skupinového práva a my máme náš právní řád postavený na občanském právu. Skupinové právo pokládám za bezprecedentní průlom, ke kterému nikdy nemělo dojít. Co se týče potratů: Neznám nikoho v celé zemi, kdo by řekl, že je pro potraty. Je otázkou, co z toho je tématem pro politickou stranu. Pokládám to za společenskou realitu upravenou zákonem, nemyslím si, že je to agenda pro politickou stranu. Určitě já a ani nikdo z TOP 09 nejsme těmi, kdo by šílenou frustraci dotčených žen chtěl zvyšovat nějakou militantní předvolební rétorikou. Jediné, co může být agendou pro politickou stranu, je podpora občanských sdružení, jež nabízejí alternativní řešení – poradny, anonymní porody atd.


Dáváte ještě šanci konceptu majetkového vyrovnání mezi státem a církvemi, který neúspěšně předložila parlamentu Topolánkova vláda?

Pravděpodobně dojde ke změně, ale pevně doufám, že dojde ke spravedlivému vyrovnání mezi státem a církvemi. To, že k němu u nás stále ještě nedošlo, je obrovskou ostudou. A vedle toho to velmi nesmyslně brzdí regionální rozvoj, protože bez vypořádání majetkových vztahů nelze plánovat rozvoj území.


Mimochodem, poslanec David Rath včera (v úterý 8. září) nepřímo navrhl, aby se zrušil blokační paragraf. Jak se díváte na tuto snahu socialistů?

Myslím, že říct, že je to snaha socialistů, je trochu neuctivé vůči socialistům. To je typicky bolševický relikt.


Jak vnímáte roli církví ve společnosti?

Církve mají ve společnosti nezastupitelnou roli. Mrzí mě, že 20 let po Listopadu je ve velké části společnosti zakleta komunistická definice, že církve jsou tady k „uspokování náboženských potřeb věřících obyvatel“. Církve mají záběr mnohem širší, mají nezastupitelnou úlohu pastorační, nezastupitelnou úlohu v sociálních a zdravotních službách a nezastupitelnou úlohu v kultivaci přístupu jednoho člověka ke druhému.


A na závěr otázka, kterou kladu každému: Jak se díváte na osobnost Ježíše Krista?

V každém z nás se pere tma a světlo, dobro a zlo. To dobro, kterým se v sobě snažím ubít démony, které mám v sobě, to vnímám jako Ježíše Krista.