S rostoucími rozpaky jsem vnímala projev prezidenta Václava Klause včetně opakovaného potlesku na Svatováclavské poutní mši ve Staré Boleslavi. Na několika internetových diskuzích se objevila řada reakcí a názorů. Někteří se s projevem nadšeně ztotožnili, jiní poukazovali na rozpor slov s jeho předchozími aktivitami a myšlenkovým systémem. Nejrazantněji se ozval P. Tomáš Halík, jehož vystoupení vyvolalo další reakce od souhlasných až k rozhořčeným a protestujícím. ČBK zareagovala prohlášením, v němž upozornila, že pozdrav prezidenta zapadá jasně do kontextu oslav.

Každý občan a řadový člen církve má právo vyjádřit názor nebo nesouhlas, tak proč ne známý a uznávaný teolog. Pan prezident ostatně vyzval právě ve svém projevu k hlasité a společné diskuzi o negativních a nebezpečných jevech. O něco později to ve své odpovědi na dotazy novinářů potvrdil i pan arcibiskup Duka: "Církev jako relevantní součást naší společnosti se má účastnit veřejné diskuse, protože občanská zúčastněnost patří ke ctnostem křesťana.“ Pana arcibiskupa i pana prezidenta ráda ujistím, že "počet těch, kteří se již nechtějí smiřovat s neustálou defenzívou a ustupováním, u nás i ve světě roste."

Obhajování tradičních hodnot je jistě pozitivní a sympatické a zaslouží potlesk. Neuškodí však podívat se na věc z různých zorných úhlů a upozornit na případné odvrácené stránky, které si ne každý uvědomuje. Křesťan nemůže všemu bezhlavě tleskat a přijímat nekriticky cokoliv, co pěkně zní. Apoštol Pavel píše: Všechno zkoumejte, dobrého se držte, zlého se chraňte v každé podobě (1.Tes 5,21-22). Nepovažuji se za kompetentní posuzovat, nakolik projev prezidenta zapadal do liturgického a náboženského kontextu nebo do kontextu oslav. Ale jako mnozí cítím, že do kontextu jeho osobnosti, ideologií a teorií příliš nezapadl. Tyto ideologie a teorie, které se bohužel staly praxí, např. volný trh bez právního rámce, priorita a maximalizace zisku, peníze až v první řadě, důraz na výkon, znevažování neziskových a ekologických organizací, spíše přispěly k rozpadu hodnot, které V. Klaus nyní tak nadšeně hájí. V prostředí s takto nastavenými parametry tradiční rodina může jen obtížně existovat. Ovocem, které již dlouhodobě sklízíme, je narůst rozvodovosti a nesezdaných soužití, pokles porodnosti, odsouvání starších, nemocných a postižených na okraj.

Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. (Mt 7,15-18)

Výroku, že "faleš sociálního státu nezaslouženého blahobytu ničí vše tvůrčí a individuální a otupuje talenty, aktivitu a pracovitost", poněkud nerozumím. Papežské sociální encykliky mluví v jiném duchu. Domnívám se, že spokojený a dobře zaplacený zaměstnanec, který má čas na sebe a svou rodinu, bude podávat vyšší pracovní výkony a bude kreativnější než uštvaný a vystresovaný zaměstnanec pracující od rána do večera za minimální plat bez elementárních jistot v případě ztráty zaměstnání, nemoci, úrazu nebo stáří. Také kulturní a umělecká tvorba se rozvíjí spíše v sociálně stabilním prostředí než v prostředí zahlceném každodenním bojem o přežití. Souhlasím, že se má každý o sebe postarat, to je ovšem možné, dokud je mladý, zdravý, plný energie a má slušně placenou práci. Nikdo však není mladý věčně a onemocnět nebo ztratit práci může kdokoliv kdykoliv. Nějak si neumím představit rozvoj a existenci tradičních rodinných hodnot včetně umění a kultury mimo sociální stát. Myslím, že úpadek těchto hodnot, který pan prezident správně pozoruje, souvisí přímo úměrně s redukováním sociálních jistot. Otázkou je, co si V. Klaus a ostatní dotazovaní pod pojmem sociální stát představují.

Jinak souhlasím s postřehem, že Klausův projev vystihl a přesně vyjádřil současný stav společnosti. Nevím ovšem, nakolik si uvědomuje, jak a čím k tomuto stavu přispěl. Důsledky bohužel nenese V. Klaus, ale obyčejní lidé, kteří v takto nastaveném prostředí zápasí. Druhá věc je, že církevní představitelé s V. Klausem sympatizující v tomto prostředí nežijí ani nezápasí.

O tom, že u pana prezidenta nastal zajímavý myšlenkový posun, netřeba pochybovat. Také u celníků Matouše a Zachea nastala metanoia, jak čteme v Bibli, která se ale u nich projevila viditelně. V případě celníka Zachea dokonce následoval praktický a konkrétní krok: Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně. (Lk 19,8)

V tomto případě zatím nepozorujeme nějaký náznak přijetí zodpovědnosti za současný stav, distancování se od předchozího myšlenkového systému nebo snahu o nápravu škod. Materiální škody lze aspoň částečně napravit, ale tady jde bohužel hlavně o škody morální a duchovní. Apoštol Lukáš píše: Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru v novém a ke starému se záplata z nového nehodí. A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno roztrhne měchy, samo vyteče a měchy přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů. (Lk 5,37-38)

Když Jan Křtitel viděl množství saduceů a farizeů, hrnoucích se hromadně ke křtu, tak o jejich upřímnosti a opravdovosti oprávněně zapochyboval a doslova se na ně osopil: Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. (Mt 3,7-8) Svou opravdovost dosvědčil, když neváhal obětovat život, než aby zamlčel tetrarchovi pravdu o jeho hříchu.

Autorka je spisovatelka a lektorka, vystudovala farmacii a teologii. Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.