Konec ex-gay hnutí?

O léčbě homosexuality pohledem charismatického křesťana

Areopag / Tomáš Bílek, Vít Luštinec / 28. prosince 2011

Předem krátké vysvětlení: většině českých čtenářů pojem „ex-gay hnutí“ asi mnoho neříká. Jde totiž o masový fenomén spíše v americkém křesťanském prostředí (převážně evangelikálním) než v prostředí evropském. Podobně jako například kreacionisté i ex-gayové jsou něčím, co Evropa příliš nezná. V Americe však každý ví, oč jde. Ex-gay koncept je uceleným učením, které hlásá, že Božím záměrem pro homosexuály je jejich úplné uzdravení skrze Kristův kříž a vzkříšení. A tudíž „dozrání“ či „narovnání“ jejich sexuální orientace do pravé, autentické plnosti. Koncept tedy zřejmě konzistentní s letničně-charismatickou teologií. Teologií, která hlásá, že Bůh uzdravuje nemocné i dnes – tak jako v dobách apoštolů.

Sám se k charismatickému křesťanství hlásím. Proto s rozpaky a nemalým zklamáním sleduji turbulence, které mezinárodní hnutí ex-gayů poslední léta provází. Řada vedoucích i celých komunit (zmíním nejznámější – Love In Action a Courage) se léta potýkala s frustrujícími výsledky. Ostatně sám Alan Chambers, současný ředitel Exodus International, vlajkové lodi světového ex-gay hnutí, nedávno (mimo záznam) uvedl: “Chtěl bych zdůraznit, že proces vnitřní proměny většiny homosexuálů nezahrnuje samotnou změnu sexuální orientace. Vlastně jsem nikdy nepotkal člověka, který by zakusil jednoznačnou proměnu homosexuálních reakcí na reakce heterosexuální.“

A v podstatě tím nechtěně potvrzuje slova Americké psychiatrické asociace, která považuje téma uzdravení z homosexuality (v souladu s relevantním vědeckým konsensem) za pavědecké a škodlivé. Jinými slovy, v současné době v uzdravení z homosexuality věří málokdo. Tedy alespoň z těch, kteří břemeno služby gayům na sebe vzali a vědí tedy, o čem mluví.

Jak je to možné? Opravdu je to s naší vírou tak špatné? Nebo se mýlí celé charismatické hnutí, a zázraky opravdu ustaly s prvním stoletím po Kristu (jak argumentuje tradiční část církve)? Nebo mají pravdu ti, co tvrdí, že homosexualita není nemoc? A tedy se na ni vlastně nemůže vztahovat zaslíbení, že „naše nemoci na sebe vzal (rozuměj: Ježíš)“ (Iz 53,4)? A že tedy homosexualita je spíše jakousi integrální osobnostní součástí, která je legitimní alternativou v rámci lidské přirozenosti (což je argument obhájců legitimity homosexuálních svazků)?

Ne, to nejsou řečnické otázky. Spíše otázky navýsost naléhavé, které by však měly být v modlitbách předkládány Bohu. Ex-gay hnutí se rozpadá a nevíme proč. A navíc, relevantní církve nijak zvlášť pomocnou ruku nenabízejí. Homosexuálové se cítí být spíše odstrčeni a žádná evangelikální misijní či pastorační služba (minimálně v České republice) de facto neexistuje. Signály, které církev vysílá, jsou samotnými gayi interpretovány jako projev nepřátelství. Svépomocné gay křesťanské skupiny jsou dnes v českém prostředí výhradně liberální. Pokud tedy mezi ně přicházím (působím v hnutí Logos, pozn. aut.) s ex-gay agendou jako něčím relevantním, cítím se spíše jako podivín, ne-li sektář.

Co se tedy vlastně stalo s ex-gay hnutím? Zkusme si to zrekapitulovat po pořádku. Někdy po roce 2000 se postupně odštěpilo několik částí Exodus International a přešlo na tzv.“ex-ex-gay“ pozice (někdy si tito lidé říkají „ex-gay survivors,“ tedy ti, co přežili trauma ex-gay zkušenosti). Pamatuji si, že letáky vlivného ex-gay představitele Jeremyho Markse mě v 90.letech duchovně docela ovlivnily. Vloni jsem se dověděl, že Marks lituje psychických traumat, které způsobila jejich služba lidem, kteří usilovali léta o uzdravení z homosexuality. Mnozí z těchto lidí dnes trpí depresemi a sexuálními závislostmi. Mimo jiné proto, že kvůli pocitu viny již ztratili schopnost rozlišovat mezi střídmou a nevázanou sexualitou. Proč pěstovat smysl pro věrnost, když každý gay sex je apriorně špatný? Ano, toto je opravdu vážná otázka a vím, o čem hovořím. Dnes je Marks ex-ex-gayem.

Mediální pozdvižení vzbudil naposled letos na podzim John Smid, který založil nové misijní hnutí Grace Rivers. Tento donedávna týmový spoluvedoucí Exodus International nyní uvedl: „Slyšel jsem mnoho příběhů mužů a žen, kteří se považují za gaye, a to v Kristu. Nakonec vlastně zjistíte, že jejich život má smysl. Mnozí z nich jsou schopni budovat autentický vztah s Kristem, neboť jsou čestní sami k sobě a nakonec jsou s to přijmout Jeho bezpodmínečnou lásku.“

Rovněž druhotné důsledky práce ex-gayů jsou často kontroverzní. Bylo odhaleno, že některé jejich výzkumy byly financovány zdroji z kontroverzních fondů Republikánské strany, v některých případech i vyloženě homofobními kruhy. Exodus International se také „zapletl“ při pořádání předloňské homofobní konference v Ugandě (ač chtěl původně jen propagovat uzdravení z homosexuality ve jménu Ježíše). Dnes se v Ugandě rozmáhají novodobé čarodějnické procesy proti gayům, kdy byla prokázána přímá souvislost jejich vypuknutí s uvedenou konferencí. Letos už místní demokratický parlament třikrát hlasoval o trestu smrti za homosexualitu, přičemž Británie omezila z uvedeného důvodu rozvojovou pomoc této zemi. Místní tisk zveřejnil výzvu „Pověste je“ s fotografiemi 150 skutečných i domnělých ugandských gayů. Letos v únoru byl pak hlavní aktivista ugandských gayů zavražděn. Exodus International nakonec vyslovil politování nad svou účastí (byť se značným zpožděním, což mu lidskoprávní organizace důrazně vytkly).

Nicméně zpět ke konceptu uzdravení z homosexuality: Ten je založen na dvou základních principech: na tzv. “reparativní terapii,“ kdy se postižený učí zdravé identifikaci se svým vlastním a s opačným pohlavím (má se za to, že nezdravá identifikace a nepřijetí v rodině a v dětském kolektivu může být spouštěčem homosexuality během vývoje dítěte). Mužský homosexuál se tedy učí hodnotám, jako je sebepřijetí a umění nechat se přijmout a respektovat druhými muži (analogicky homosexuální žena). Druhý princip uzdravení je pak víra v Boží působení prostřednictvím chval, modliteb či postu.

Z mých vlastních zkušeností (a z řady rozhovorů, které jsem se služebníky Exodus International absolvoval) mi však vyvstaly znepokojivé otázky. Na mnohé z nich mi zmínění lidé neodpověděli (a někdy jsem měl pocit, že si tyto otázky ani nechtějí sami před sebou připustit): Například, jak je možné, že poté, co si člověk vybuduje zdravou identifikaci se svým vlastním pohlavím a zdravé vymezení se vůči pohlaví opačnému (a terapie je v v principu absolvována), zůstávají pokušení a sexuální touhy nezměněny? Jako by si sexualita žila svým vlastním životem, zcela nezávislým na psychologických předpokladech. Navíc, zdá se, že kapacitu k manželskému životu nalezli často spíše bisexuálové, kteří (byli-li vnitřně ukáznění) nalezli dostatečný (přirozený) potenciál k heterosexuálnímu vztahu (a sexu). A také ji nalézají tzv. nepraví homosexuálové, u kterých se částečná, náhražková homosexualita vytvořila extrémně nepříznivým rodinným modelem či prožitým traumatem. To samozřejmě možnost hodnověrného svědectví o pravém uzdravení velmi ztěžuje. Pročež si v literatuře Exodus International čteme spíše jen o vnitřním, psychickém uzdravení (k rodičům či ke spolužákům stejného pohlaví), nikoliv o uzdravení ze sexuálních pokušení. Zůstává potom otázkou, proč jsou v lidech živeny falešné naděje, pokud sami vedoucí misí těmto věcem nevěří.

Je vhodné dodat, že i mnozí neletniční křesťané (např. konzervativní katolíci v Polsku a na Slovensku) propagují přirozené uzdravení z homosexuality (právě prostřednictvím reparativního modelu, avšak patrně bez spolupůsobení oné nadpřirozené, pentekostální složky). K úskalím souvisejícím s tzv. nepravou homosexualitou či bisexuálním („hetero“) potenciálem, jako by se však vůbec nepřihlíželo a jednoduše se vykazují problematické úspěchy, které však odborná sexuologická veřejnost nebere vážně.

Pokud jde o ex-ex-gay skupiny, některé z nich se nedokázaly vypořádat s ex-gay traumaty a jejich webové stránky bývají plné hořkosti, a tedy prosty obnoveného křesťanského zápalu, natož odpuštění. Jiné se však konsolidovaly na bázi evangelikální alternativy, která však věří v legitimitu věrného homosexuálního svazku. Jako příklad mohu uvést hnutí GayChristianNet, kde si lze apologii takového učení přečíst. Ostatně, řadu podobných argumentů uvádí i český pastor a překladatel Bible 21 Alexandr Flek. Ten však dodává, že podobná exegeze je sice legitimní, ale explicitně se k ní nehlásí (spíše poukazuje na to, že mnoho aspektů homosexuality není z Bible zdaleka tak jasných, jak se někdy v církvi předpokládá).

Co tedy dodat? Jaké jsou Boží záměry pro homosexuály? Situace opravdu není utěšená. Jsem však přesto dalek vynést konečný soud nad ex-gay hnutím, neboť k tomu nemám dostatečné zjevení od Pána. Zarmucuje mě ostatně, s jakým despektem hledí většina gayů na téma uzdravení homosexuality či téma reparativního modelu. Jako by se o této věci už ani nesmělo diskutovat, natož se za ně upřímně modlit k Tomu, který dává pravé poznání. Mnoho debat v tomto směru není vedeno na základě věcných, ale spíše ideologických argumentů. Sám jsem v tisku kritizoval vyškrtnutí homosexuality z tzv. diagnostických manuálu nemocí, neboť toto rozhodnutí bylo dost možná spíše věcí demokratické než odborné volby. Na druhé straně, problematické ovoce ex-gay hnutí mě nutí hledět i argumentům opačné strany. Opravdu víme jen velmi málo a potřebujeme volat k Bohu o skutečné, autentické odpovědi, odpovědi Ducha. Zakončím tedy nadějným biblickým veršem: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha“ (1 Kor 2, 9-10).

Tomáš Bílek
misijní a komunitní pracovník mezi gay komunitou, koordinuje činnost sdružení Logos Ostrava

Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?

Timotej.cz
Modlitba za domov 2018

 

Bankovní spojení

Nový účet bez poplatků: 2900316130/2010 Starý účet 267841001/5500 stále platí.

Rubriky

Anketa

Souhlasíte s ratifikací Istanbulské úmluvy?
Ano
44%
 
Ne
50%
 
Nevím
6%
 
(Počet hlasů celkem: 112)