Deník Le Monde píše o pochybnostech kolem fungování Vatikánu

Ničivé zemětřesení, které před svatodušními svátky (27. května) otřáslo o síle devíti stupňů Richtera Vatikánem se zveřejněním knihy Gianluigiho Nuzziho Tajné listiny Benedikta XVI., je od té doby následováno každodenními následnými otřesy, píše francouzský deník Le Monde. Publikace italského novináře přináší stovky dokumentů, které odhalují každodenní nejistoty církve, netransparentní záležitosti a palácová spiknutí.

Tyto následné otřesy do jisté míry vyvolává vyšetřovací komise vedená kardinálem Juliánem Herranzem Casadem. Vznikají pochybnosti ohledně výkonnosti vatikánské justice, ohledně podmínek vazby papežova majordoma Paola Gabrieleho (podezřelý z vynášení důvěrných církevních dokumentů), ohledně možnosti papežovy milosti pro něho a možnosti tímto způsobem jej umlčet. Zkrátka pochybnosti o vnitřním fungování vatikánského státu.

Vzniká otázka, zda je tak malý stát schopen řídit celou církev ve světě, kde křesťanství není uznáváno jako prvotní kořen Evropy a kde globalizace vyžaduje umění účinné a dynamické komunikace. Nyní však chce Bendikt XVI. skoncovat s příliš dlouho trvající nejednoznačností a s neprůhledností, která oslabuje pozice Vatikánu.

Svatý stolec, tedy papež, a moderní svět upadly do procesu nesouladu, a to jak zevnitř, tak zvenčí. Římská kurie je složena většinou z Italů a internacionalizace, kterou si přál Pavel VI. v reformě z roku 1967, je jen fasádou, ačkoli tu jsou výrazné neitalské osobnosti. Benedikt XVI. sloužil v neděli 3. června v Miláně mši k sedmému Světovému dni rodiny. V pondělí 4. června napsal historik a expert na Vatikán Alberto Melloni, že by vedení univerzální církve mělo být svěřeno "stálému kolektivnímu mechanismu složenému z biskupů, kteří by měli rozhodovací pravomoc". Otázka kolektivnosti, kterou doporučil druhý vatikánský koncil, byla odložena, ale centralismus Svatého stolce je stále pranýřován.

Třetí vatikánský koncil?

Komunitu Sant'Egidio, která má ke Svatému stolci blízko a hraje významnou zprostředkovatelskou úlohu v mezinárodních vztazích, kritizoval washingtonský kardinál Francis E. George. Jeho kritika se týkala nesourodosti instituce, jejíž charismatický vůdce byl ministrem pro mezinárodní spolupráci a integraci ve vládě Maria Montiho a chtěl vyznamenat guvernéra státu Illinois, který zrušil trest smrti, ale zároveň byl pro manželství mezi osobami stejného pohlaví a pro interrupce. Otázka mravů, tedy praktické, moderní platnosti křesťanské morálky, se vrací do centra debaty. Liberalizace mravů neustala od roku 1968, kdy byla vydána encyklika Humanae Vitae. Všichni papežové od dob této encykliky prokazovali co největší neoblomnost v otázkách, které jsou zásadní pro soudobou individualistickou a hedonistickou společnost. Mohou být v kontextu velmi komplexní debaty hierarchicky uspořádány sexuální a morální odchylky? To se právě snaží učinit ve své knize "Just Love. A Framework for Christian Sexual Ethics" americká řádová sestra Margaret Farleyová. Případ začal v roce 2006 a letos 14. března knihu vatikánská Kongregace pro nauku víry odsoudila. Pomalost vatikánské byrokracie kontrastuje s tím, jak se členové církevních řádů stále více osvobozují od normativního jazyka vlastního Vatikánu.

Tato otázka souvisí s případem Legionářů Kristových, kteří údajně sexuálně zneužívali nezletilce, s náboženskou svobodou, která je základem lefebvristického schizmatu, s otázkou liturgie a s otázkou financí Vatikánu a jeho místa na finančních trzích, která se objevuje znovu a znovu od případu amerického arcibiskupa a bývalého ředitele Vatikánské banky Paula Casimira Macinkuse z roku 1978 s jeho údajným vztahem k mafii. A útok proti komunitě Sant'Egidio znovu ostře staví do popředí problém vztahů mezi Vatikánem a Itálií.

O všech těchto otázkách se hovořilo na druhém vatikánském koncilu (1962-1965). Je však jasné, že se období uvádění závěrů koncilu do praxe stalo nekonečným, a to vzhledem k jejich rozpornosti a neschopnosti Svatého stolce na ni reagovat. Je podivné, že některá slova ve slovníku sexuální etiky, kterou požaduje soudobý svět, zůstávají tabu. Benedikt XVI. byl první, kdo konečně použil termín prezervativ, a to 21. listopadu 2010. Za současné situace by snad bylo jedinou možnou odpovědí na tolik nejistot papežské instituce oznámit návrh na svolání ekumenického koncilu Vatikán III., po vzoru papeže Jana XXIII. Jestliže však Jan XXIII. uvedl v činnosti obrovskou mašinérii, která nereagovala na žádnou palčivou krizi v církvi po druhé světové válce, měl by Benedikt XVI. na koncilu osvětlit všechna nedorozumění, která v církvi v posledních 50 letech sílí. A především otevřít téma morální teologie stanovící doktrínu církve v otázkách křesťanské antropologie, vztahů člověka k jeho tělu a k druhému člověku. A jeho nástupce, o němž se stále hovoří, by měl být zvolen tak, aby v jeho díle pokračoval.

^{Foto: Lothar Wolleh / Wikipedia.org / Creative Commons 3.0 Unported}