Rád bych se vyjádřil k textu „Prohlášení provinciála dominikánů k návratu komunistů k politické moci“, které bylo publikováno dne 10. 12. 2012 na stránkách dominikánské provincie a dne 11. 12. 2012 na stránkách ChristNet.eu pod názvem "Odpor proti návratu komunistů není zbytečnou hysterií!".

Důvodem ke zveřejnění Prohlášení je skutečnost, že v podzimních volbách do krajských zastupitelstev získala levice (ČSSD, KSČM) většinu v jedenácti z nich. Konkrétně ČSSD v devíti a KSČM ve dvou krajích. Vzhledem k tomu, že v ČR je celkem třináct krajů, jde opravdu o mimořádné číslo. 

Jedním z důsledků nového povolebního uspořádání jsou i protestní akce jihočeských studentů, kteří nesouhlasí s tím, aby resort školství a kultury měla na starosti představitelka KSČM. Jihočeský kraj ale není jediným místem, kde se zdvihá vlna odporu, a studenti nejsou jedinými zástupci obyvatel, kteří vyjadřují svůj nesouhlas. A jak říká sám autor Prohlášení: „Česká dominikánská provincie proto podporuje všechny projevy nespokojenosti, které vyjadřují zřetelný nesouhlas s faktem, že se KSČM stala součástí krajských koalic, a připojuje se k nim.“

 

Autor uvádí několik důvodů, proč se jako Česká dominikánská provincie rozhodli zareagovat a vyslovit svoji podporu:

- Komunistický režim byl po právu prohlášen za protiprávní (zákon č. 198/1993 Sb.).

- Nemůžeme tak snadno zapomenout na zločiny, kterých se komunistická diktatura dopouštěla od násilného převzetí moci v roce 1948 až do roku 1989.

- Komunistický manifest, který otevřeně hlásá třídní nenávist, KSČM stále považuje za spis patřící mezi její „knihy klasiků“ (viz oficiální webové stránky KSČM).

- Skutečnost, že KSČM obdržela v posledních volbách nemalý počet hlasů, pokládáme za politováníhodné. Volební úspěch KSČM v žádném případě nečiní komunistické ideje správné a společnosti prospěšné.

Dále autor uvádí, že „ze své strany nebudeme s těmito krajskými orgány vstupovat do přímého kontaktu. Vyjadřujeme tím, že se nechceme podílet na faktické legitimizaci návratu komunistů k politické moci“.

V závěru autor hodnotí příčiny, které způsobily nastalou situaci. Negativní síly, které komunisty znovu vrátily k politické moci, mohou být překonány jedině upřímným zájmem o všechny, zvláště o potřebné, a odpovědnou společenskou angažovaností. Vždyť absence právě těchto postojů v naší zemi současný stav zapříčinila.

Tolik krátký sumář zmíněného Prohlášení. Nyní, bych se k některým jeho částem v několika tezích rád vyjádřil.

Teze č. 1

Ve znění §2 odst. 2 zákona č. 198/1993, je uvedeno, že: „Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému.“ Z uvedeného znění zákona plyne, že odsouzena je nejen bývalá KSČ a další organizace, které byly založeny na její ideologii, ale odsouzena je primárně komunistická ideologie, ať už by se její stranická nositelka jmenovala, nebo jmenuje jakkoliv. Pokud se tedy dnešní KSČM, jak se uvádí v Prohlášení, odvolává na identické ideologické kořeny, měla by její existence být stejně protiprávní.

Otázka č. 1

Pokud Česká dominikánská provincie (a římskokatolická církev obecně) pokládá účast KSČM vzhledem k její komunistické ideologii v krajských zastupitelstvech za nepřijatelnou, může doložit prohlášení, kterými v minulosti požadovala prohlásit ji za stejně protiprávní, jako byla KSČ, a tím požadovat její eliminaci z politického spektra Poslanecké sněmovny? Nebo existence KSČM vadí až ve chvíli, když získává reálnou politickou moc? Jak by ji mohla nezískat, pokud jsme dovolili, aby mohla existovat na půdě Parlamentu a existovat vůbec? Připustit její existenci a pak volat, že nesmí vládnout, pokud vzejde ze svobodných voleb, je poněkud zvláštní.

Teze č. 2

Letošní volby do krajských zastupitelstev jsou jednoznačným vyjádřením znechucení obyčejných lidí z dlouhotrvajícího a bezostyšného tunelování tohoto státu pod vedením demokraticky volených stran. Veřejně dostupné jsou informace o předražených a zbytečných státních zakázkách ve stovkách miliard korun ročně. Propojení našich politiků s byznysem je zveřejňováno v médiích. Peníze ze státního rozpočtu se takto rozkrádají, a protože pak chybí, šetří se kde jinde než na zdravotnictví, školství a v dalších oblastech. Lidé jsou nejen znechucení, ale mají také strach. Postupně přestávají být schopni hradit své závazky a pak nastupují exekutoři, mnohdy velmi neetickým způsobem. 

Otázka č. 2

Pokud Česká dominikánská provincie (a římskokatolická církev obecně) pokládá účast KSČM v krajských zastupitelstvech za nepřijatelnou, může doložit, že v průběhu uplynulých dvaceti let vydala byť jedno jediné prohlášení o naprosté morální devastaci politické kultury a rozkrádání finančních prostředků státního rozpočtu v předražených a zbytečných zakázkách? Může doložit, že se byť jediným prohlášením v tomto smyslu zastala těch, na které toto nezodpovědné jednání ze strany státu dopadá nejvíce? Může doložit, že se aktivně, veřejně a hlasitě zasadila o to, aby se klima ve společnosti nedostalo do stavu, kdy vyprodukovalo návrat KSČM k politické moci? 

Proč jsem v minulosti neslyšel nic o tom, že by církev požadovala vyšetření korupčních kauz, usměrnění exekučního Eldoráda a dalších? Proč církev nepromluvila v průběhu těch dvaceti let jasně a hlasitě, když je silnou společenskou strukturou? Proč se mi vkrádá do hlavy myšlenka, že to bylo proto, že si církev naordinovala mlčení kvůli ještě neschváleným restitucím? Nebo je pro ni charakteristické, že mlčí k situaci ve společnosti a snaží se ji ovlivňovat pouze zezdola? Proč se pak ozývá nyní?

Pokud se církev v průběhu dvaceti let veřejně nepostavila proti morálnímu úpadku české politiky, okrádání občanů a zákazu KSČM, pak si nemohu pomoci, ale vyjádření „Komunistická strana Čech a Moravy jasně deklaruje, že jejím programovým cílem je socialismus se společenskou formou vlastnictví“, jak je uvedeno v Prohlášení, nemohu chápat jinak než jako obavu, že by církev opět mohla přijít o majetek, pokud by se KSČM dostala k moci nikoliv pouze na úrovni krajů, ale přímo do vlády. Ideologie KSČM vadí tedy ne z principu, ale až ve chvíli, kdy bychom mohli reálně o něco přijít. Morálně pokleslá a totálně zkorumpovaná politika začíná být problémem až ve chvíli, kdy působí, že obyčejní lidé začnou volit jinak, než je pro církev bezpečné. Do té doby církev mlčí. Když pak ale konečně promluví, kdo uvěří morální síle a nezištnosti jejího hlasu? Pokud církev mlčela doposud, nechť zachová silentium i nadále, ledaže by se chtěla zastávat veřejně maličkých a opovrhovaných. Není ostudou, že úlohu, kterou jí přisoudil sám Kristus, koná za státní peníze ombudsman?

Autor je křesťan, pracuje jako kontrolor-informatik na Nejvyšším kontrolním úřadu ČR a je studentem 2. ročníku kombinovaného studia na KTF UK v Praze.

Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.