O Vánocích se v některých pražských kostelích zvoní ručně

Archiv zpráv / vlu / ČTK / 23. prosince 2012 1:00

Praha - O vánočních svátcích zvoní na věžích pražských kostelů i zvony, které se rozeznívají jen při významných příležitostech. Nejsou totiž jako většina zvonů rozhoupávány elektromotorem, ale rozeznívají je ručně zvoníci. Na Štědrý den a Boží hod bude zvonit také Marie, šestiapůltunový zvon Týnského chrámu. ČTK to řekl Ondřej Boháč, jeden ze zvoníků Týnského chrámu.

Velké zvony, jako je Marie v Týnu nebo Zikmund v katedrále svatého Víta, mají svůj základní tón a řadu dalších alikvotních tónů. Podle Boháče je uměním rozeznít zvon tak, aby byly slyšet i další tóny. "Zvon potřebuje celou dobu zvonění trošku přidávat, trochu ubírat. Zvon je hudební nástroj, a tím pádem se na něj nedá zvonit jenom mechanicky, ale musí se poslouchat a řídit ten kyv tak, aby vyzníval co nejlíp. Když pak jede naplno, rozezní se, jako kdyby někdo preludoval na varhany," řekl ČTK Boháč, který v chámu u Staroměstského náměstí zvoní už zhruba 15 let. Zkušenosti si zvoníci předávají mezi sebou.

Většina zvonů v Praze je poháněna elektromotorem. Také v Týnském chrámu jsou všechny menší zvony s tímto pohonem. Používány jsou několikrát denně při běžných mších. Na Marii se ale podle Boháče zvoní jen asi desetkrát do roka, především pak v době vánočních a velikonočních svátků.

Na Štědrý den bude Marie zvonit v 16:30, na Boží hod v 9:30, 11:00 a v poledne, kdy by se podle tradice měly rozeznít zvony v celé Praze. Pražané a návštěvníci města mohou zvoníky v Týnském chrámu slyšet také na Silvestra odpoledne a na Nový rok v 9:30 a v poledne.

Dříve se zvoněním svolávalo do kostela, proto se zvonilo s větším časovým předstihem před začátkem mše. "Dnes je to spíš signál k začátku mše. Zvoní se většinou čtvrt hodiny, zvony postupně nabíhají a Marie se přidává na posledních sedm minut," popsal Boháč. Při týnské farnosti působí v současnosti sedm zvoníků, kteří se této činnosti věnují dobrovolně ve svém volném čase. Na rozeznění zvonu Marie jsou ale potřeba minimálně čtyři - dva zvoníci proti sobě tahají za lana a další dva takzvaně dohazují, tedy pomáhají srdci k tomu, aby tlouklo do těla zvonu.

Tamější zvoníci jsou podle Boháče různorodou skupinou lidí. "Nebýt zvonění, asi bychom se nikdy nepotkali," poznamenal Boháč. Mezi týnskými zvoníky je například tiskař, mechanik, zaměstnanec překladatelské firmy či CEVRO institutu. Zájem o zvony je ale spojuje. "Je to jedna z mála činností, která se za staletí nezměnila. Baví mě při zvonění myslet na to, že tady někdo před 400 lety stál a dělal to samé co já," dodal Boháč. Samo zvonění je podle Boháče spíše třešničkou na dortu. Náplní jejich práce je především celoroční údržba zvonů.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

Diskuze k zprávě

Zobrazit komentáře