Radikální islamisté cílí poslední dobou i na vyznavače mystického súfismu

 Řada útoků v Africe, Pákistánu i na Blízkém Východě

- Na súfijské muslimy útočili v posledních letech zejména zastánci radikálního islamismu spojení s teroristickou organizací Al-Káida či islamistickým Islámským státem (IS), a to v řadě muslimských zemí Asie či Afriky.

- Letos v únoru zahynulo při pumovém útoku IS v zaplněné súfistické svatyni Lal Šáhbáz Kalandar v provincii Sindh v jižním Pákistánu 90 lidí a na 300 dalších bylo zraněno.

- Již v roce 2012 zničili ozbrojenci z maliské islamistické skupiny Ansar Dine napojené na teroristickou síť Al-Káida v Timbuktu 16 hrobek svatých mužů súfismu, protože je považovali za projev modlářství. Timbuktu, které leží na staré saharské obchodní cestě, bylo v 16. století centrem islámské učenosti a útok následoval jen několik dnů poté, co UNESCO zařadilo Timbuktu na seznam památek v ohrožení. UNESCO později několik hrobek svatých mužů súfismu zničených islamisty obnovilo.

- V roce 2015 se přihlásili ke slovu i libyjští radikálové napojení na hnutí IS, kteří pomocí bagrů zničili několik súfijských svatyní.

- V Egyptě se radikálové z IS vymezili vůči súfismu loni v prosinci, kdy jeden z jejich vůdců na Sinaji, šéf "morální policie", oznámil, že "naší zásadní prioritou je bojovat proti projevům mnohobožství, včetně súfismu". Poté IS uneslo a sťalo dva vyznavače súfismu včetně starého šajcha Sulajmána abú Hiráze.

- V Egyptě se několik džihádistických skupin po svržení islamistického prezidenta Muhammad Mursího v červenci 2013 uchýlilo na sever Sinajského poloostrova. Později se přidaly k IS a zahájily útoky zejména proti bezpečnostním silám, civilistům, křesťanům či beduínům.

Súfismus stará mystická tradice islámu

Súfismus je stará mystická tradice islámu založená na hledání duchovní pravdy. Súfismus ztělesňuje množství kultur, filozofií a učení, súfijové jsou aktivní různě po světě a jejich řády mohou vycházet z šíitského i sunnitského islámu.

Súfismus dává důraz na intuici, emocionalitu a vnitřní život, otevřel též cestu individuálnímu hledání přímé stezky k Bohu bez prostředníka. Charakteristické pro súfismus jsou rituální tance, zpěv a hudba, ale také formy askeze a kontemplace. Známe jsou tance dervišů, jak se vyznavači sufismu také někdy nazývají.

- Súfismus je též jedinou formou islámu, kde se uplatňovaly ženy.

Původ slova súfí pochází z arabského výrazu pro vlnu "súf", čímž má být dáno najevo oproštění od materiálního světa a tělesného pohodlí. Sami súfijové ale odvozují svůj název spíše od arabského slova "saaf", ve významu ryzí, čistý nebo pravý. Slov súfí a súfismus se začalo používat až asi 150 let po smrti proroka Mohameda (zemřel v roce 632).  Súfismus se v mnohém odklání od kodifikovaného islámu, proto byl někdy zavrhován a pronásledován. Jeho velké rozšíření nastalo v 10. století v Sýrii, Iráku, později v Íránu či mezi Berbery na severu Afriky.

Ve většině muslimských zemí byl súfismus přijímán a praktikován po mnoho staletí bez omezení. Ostatně imám káhirské mešity Al-Azhar šajch Muhammad Ahmad Tájib je též přívrženec súfismu.

Mezi největší súfíjské učence minulosti patřil třeba islámský mystik a filozof Muhjiddín ibn Arabí z Andalusie (1165-1240) nebo perský básník, právník a teolog ze 13. století Muhammad Rúmí. Rúmí, který se zapsal do dějin jako jeden ze zakladatelů řádů tzv. tancujících dervišů, napsal slavnou básnickou encyklopedii súfismu "Dvojverší vnitřního smyslu".