V Notre-Dame se konala první bohoslužba od dubnového požáru. Věřící museli mít přilby

Bohoslužba se odehrála v jedné z bočních kaplí, která je nedotčená, přihlížely jí maximálně dvě desítky věřících včetně těch, kteří se podílejí na opravách. S arcibiskupem koncelebrovali také kaplani, kteří se starají o duchovní službu u Matky Boží ve francouzské metropoli.

Bohoslužbu v přímém přenosu vysílala na internetu katolická televize KTO. Na záběrech bylo vidět, že všichni účastníci museli mít na hlavách bezpečnostní stavbařské přilby, ať šlo o duchovní nebo laiky. Pohled kamery z nitra katedrály ukázal také poničenou klenbu a střechu, skrz obří díru bylo vidět oblohu. Liturgii sledovali na svých mobilech také věřící a jeptišky shromáždění před katedrálou.

Kardinál v úvodu poděkoval všem, kteří pomáhají s obnovením chrámu, kteří se modlí a Notre-Dame je pro ně vzácná. Vyjádřil velkou radost a naději, že zde může právě v den posvěcení chrámu slavit po dvou měsících bohoslužbu.

Na závěr bohoslužby byl pařížskému arcibiskupovi předán dar od syrských křesťanů z maronitské církve, kříž vytesaný z kamene katedrály v Aleppu. Ta je v podobném stavu jako Notre-Dame.
Autor: televize KTO

V homilii zdůraznil, že katedrála a mnoho dopisů, zpráv a povzbuzení, které do Paříže přicházejí z celého světa dokazují, že se podařilo vybudovat něco, co slouží všem, tedy má budoucnost. Hovořil také o svědectví dělníků, kteří odstraňují ohořelé krovy, pracují na zajištění střechy a říkají, že vnímají velmi silnou podporu.

Několikrát vyzdvihl, že katedrála je místo azylu pro každého, místo pro chudé, nemocné a vyloučené, kteří mají v církvi vždy přední místo. Nadnesl i otázku turistů, na něž si mnozí věřící stěžují, a s velkou naléhavostí podtrhl, že nikdo není v chrámu turista, protože nikdo neodejde takový, jaký vešel. Uvnitř se setkává s proměňující Přítomností.

Vyjádřil také přesvědčení, že kulturu nelze oddělit od uctívání (ve francouzštině mají obě slova stejný kořen; culture a culte). A že ačkoliv požár Notre-Dame zasáhl celý svět, církev dneška netvoří kameny, ale lidé. Potřebujeme místo k uctívání, ale bez lidí chybí církvi život, smlouva probíhá mezi imanencí a transcendencí.

Arcibiskup vyzařoval hluboké soustředění a radost, že může prostou bohoslužbu slavit. Na konec homilie zopakoval, že věčnost začíná už dnes, během každé eucharistie.

Na závěr bohoslužby byl předán jemu a potažmo celé pařížské arcidiecézi dar od syrských křesťanů z maronitské církve, kříž vytesaný z kamene katedrály v Aleppu, jež je v podobném stavu jako Notre-Dame.  Aupetit jej přijal a slíbil, že bude mít v obnoveném chrámu své místo.

Po závěrečném požehnání se skromné shromáždění obrátilo s modlitbou Salve Regina k Panně Marii a její soše, která zůstala nedotčená.