Pět let po napadení Polska nacisté zlikvidovali ghetto v Lodži

Němci sáhli ke zřizování ghett poté, co obsadili západní část Polska. V jejich rukách se najednou ocitly přes dva miliony židů. Nacisté ale v té době ještě nebyli připraveni a rozhodnuti ke konečnému řešení židovské otázky, tedy k fyzické likvidaci židů. Největší ghetta vznikla ve městech s významnou židovskou populací a s dobrým dopravním spojením. Největší bylo ve Varšavě (480.000 lidí), kromě Varšavy a Lodže další velká byla ve Lvově, Minsku nebo Terezíně. Ghetta sloužila pouze jako sběrné a přestupní stanice na cestě židů do vyhlazovacích táborů.

Po obsazení Lodže nacisté změnili jméno města na počest německého generála z první světové války na Litzmannstadt. Rozhodnutí o zřízení ghetta Němci oznámili v únoru 1940. Do čtvrti o rozloze pouhých čtyř kilometrů čtverečních vměstnali 160.000 lodžských židů, ke kterým později přibyly desítky tisíc židů z dalších polských měst, ale i z Německa, Rakouska i Lucemburska. V říjnu a listopadu 1941 bylo do lodžského ghetta deportováno 5000 českých židů (přežilo z nich pouhých 277) a do zvláštní části ghetta bylo umístěno také 5000 Romů. Celkem prošlo branami ghetta více než 200.000 lidí.

V přelidněném ghettu panovaly otřesné podmínky a asi pětina jeho obyvatel zemřela ještě před transporty do vyhlazovacích táborů následkem nemocí a nevyhovujících životních podmínek.

V roce 1942 začali Němci židy z Lodže vraždit v Chelmnu nad Nerem, prvním vyhlazovacím táboře na území Polska. V táboře, kde se zpočátku k zabíjení používaly vozy, které měly do nákladového prostoru vyvedený výfuk, zahynuly například děti z Lidic a Ležáků nebo dvě sestry spisovatele Franze Kafky. Od roku 1942 Němci začali židy z ghetta využívat hlavně k otrocké práci.

Výraznou postavou lodžského ghetta byl šéf židovské rady Chaim Rumkowski. Hodnocení jeho osoby se liší. Pro část obyvatel byl dokonce kolaborantem s nacisty, který měl diktátorské sklony, pro další byl zase člověkem, který se snažil přísnou disciplínou a důrazem na plnění pracovních norem zajistit chod ghetta co možná nejdéle. Tak jako ostatní židovští starší měl na starost i přidělování lidí do transportů.

V červnu 1944 se nacisté rozhodli ghetto zlikvidovat. Rumkowski to podal zbědovaným obyvatelům tak, že Němci potřebují další pracovní sílu na jiných místech. Transporty ale byly v červenci zastaveny, protože Němci před postupující sovětskou armádou zlikvidovali tábor v Chelmnu. Další židy poté poslali na smrt do Osvětimi, kam byl jako jeden z posledních deportován i Rumkowski s rodinou.

V srpnu bylo ghetto zlikvidováno a lednového osvobození sovětskými vojáky se dočkalo 877 židů, kteří se po likvidaci ghetta ukryli v jeho labyrintu.