Před 70 lety komunisté zlikvidovali činnost církevních řádů

Po únorovém puči v roce 1948 se komunisté v tehdejším Československu snažili ovládnout všechny důležité oblasti společnosti. Významnou položkou na seznamu jejich nepřátel byla také církev. Vadila jim především římskokatolická církev, která byla nejmasovější a navíc byla součástí širšího mezinárodního kontextu s diplomatickou autoritou ve Vatikánu. Komunisté rozjeli protináboženskou propagandu a zastrašování, byli zatýkáni první kněží. Dařilo se jim také narušovat církevní struktury zevnitř pomocí duchovních ochotných spolupracovat s totalitním režimem.

Podle platné dohody s Vatikánem z roku 1928 garantovala vláda svobodu církevní činnosti s tím, že Vatikán vládě předkládal své návrhy na arcibiskupy a biskupy. Po roce 1945 sice byly zestátněny církevní školy a zkonfiskována církevní zemědělská půda, platnost smlouvy ale trvala.

Nové církevní zákony schválené v roce 1949 nepostihly důležitou součást katolické církve - církevní řády a kongregace, které si uchovaly určitou samostatnost. Řeholníci navíc měli kontakty s kláštery v zahraničí a přes tyto vazby se ven dostávaly informace o zdejším porušování lidských práv. Proto vznikl plán Akce K, která měla zlikvidovat většinu mužských klášterů a shromáždit řeholníky v centralizačních klášterech.

Návrh likvidace schválilo vedení KSČ 30. ledna 1950. Měsíc před "bartolomějskou nocí" byli do vybraných klášterů dosazeni vládní zmocněnci a současně začalo zatýkání představených řádů a kongregací, aby mohli být podle připraveného scénáře ještě v březnu postaveni před soud. Byli obviněni ze špionáže, přechovávání zbraní a podněcování k převratu.

Vlastní zákrok byl připraven ve spolupráci s ministerstvem vnitra jako vojenská akce. V noci kláštery přepadla Státní bezpečnost spolu s příslušníky Sboru národní bezpečnosti a Lidových milicí. Představeným bylo oznámeno, že podle (neexistujícího) vládního dekretu je jejich dům zestátněn. Řeholníky čekal transport, novici mohli odejít.

Příslušníky českých a moravských řádů a kongregací StB soustředila v klášterech v Broumově, Bohosudově, Hejnicích, Králíkách, Oseku a Želivě. Vyprázdněné kláštery obsadila z větší části armáda.

Řeholníci a řeholnice byli z internačních klášterů postupně propouštěni. Mladí byli povoláni k základní vojenské službě, staří odcházeli do péče příbuzných nebo České katolické charity.

"Pokrokovější" část byla po patřičném proškolení posílána do duchovní správy. Ostatní řeholníci byli bez ohledu na řádovou kontinuitu častěji přemisťováni, aby byla narušena jejich pospolitost. Řada jich skončila ve vězení. Roku 1989 a pádu komunistického režimu se dočkalo zhruba 3500 řeholnic a méně než tisíc řeholníků.