Starokatolická církev na Slovensku žádá o členství v Ekumenické radě církví. Chtějí změnu zákona

Ze světa / / Vlastní zpráva, lkt / 27. ledna 2022 10:25

Bratislava - Pavel Benedikt Stránský, biskup Starokatolické církve v ČR a biskup - delegát pro Slovensko, požádal oficiálním dopisem ze dne 19.1. v rámci letošního Týdne modliteb za jednotu křesťanů (18.1.-25.1.) o přijetí do Ekumenické rady církví v SR.  Biskup Stránský zastupuje starokatolické věřící na Slovensku, kteří se hlásí k Utrechtské unii, historickému společenství starokatolických církví v Evropě. O žádosti informoval magazín Christnet Martin Kováč, starokatolický kněz v Bratislavě a Trnavě.

"Ekumenická angažovanost patří k podstatným prvkům tradice starokatolických církví Utrechtské unie.  Naše církve stály při počátcích ekumenického hnutí, jsme členy Světové rady církví, jakož i Konference evropských církví.  A naše Starokatolická církev v ČR má své stálé místo i v Ekumenické radě církví v ČR, jejímž generálním sekretářem je již druhé období starokatolický kněz Petr Jan Vinš,“ uvedl biskup.

Přijetí do Ekumenické rady církví v SR by ovšem vyžadovalo změnu statutu, protože současný Statut Ekumenické rady církví v SR umožňuje členství pouze církvím, registrovaným na Slovensku ve smyslu zákona 308/91 Sb.  „Naši slovenští věřící se však nacházejí v patové situaci, protože registraci na Slovensku nemohou získat kvůli nepřiměřeně přísnému a diskriminačnímu zákonu, který pro registraci nové církve či náboženské společnosti vyžaduje jako jednu z podmínek předložit 50 000 čestných prohlášení dospělých členů.  Takto přísný zákon podle našich vědomostí nemá v civilizovaném světě obdoby a de facto znemožňuje zaregistrovat malou či novou církev nebo náboženskou společnost,“ píše biskup Stránský v dopise.

Žádosti o přijetí předcházel otevřený dopis, kterým se starokatoličky a starokatolíci Utrechtské unie na Slovensku obrátili 7. listopadu 2021 (v den svátku sv. Willibrorda z Utrechtu, kterého starokatolíci často připomínají - pozn. red.) na paní Annu Záborskou, novou zmocněnkyni vlády SR pro ochranu svobody vyznání nebo přesvědčení a poslankyni Národní rady SR. V dopise upozornili, že aktuálně platná legislativa o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, porušuje svobodu vyznání nebo přesvědčení. Podmínka nutná k registraci zcela znemožňuje malým církvím a náboženským společnostem nabýt i jen základní právní standard, kterým by před státem získaly adekvátní právní formu.

Za mnohem absurdnější považují starokatolíci skutečnost, že z 18 registrovaných církví a náboženských společností na Slovensku by podle údajů ze sčítání obyvatelstva v roce 2021 tuto podmínku splnily jen čtyři z nich. K dalším se přihlásilo méně než 10 000 lidí. V České republice přitom k získání registrace církve či náboženské společnosti stačí 300 podpisů, v Polsku 100, v Maďarsku dokonce pouze 10. Z uvedeného vyplývá, že velikost členské základny nemůže být hlavním kritériem pro uznání státem. Podmínky takto nastavené mají za diskriminační, protože znemožňují naplňování společenského poslání těm menšinovým církvím a náboženským společnostem, které nezískaly status registrovaných církví, a staví je do nerovného postavení. Z toho důvody považují představitelé starokatolické církve současný právní stav za vážný zásah do náboženské svobody.

30. listopadu minulého roku proběhlo online setkání biskupa Stránského a zástupců starokatolických věřících, většinou členů farních rad, s paní Annou Záborskou. Jako možné řešení navrhli zavedení dvoustupňové registrace – analogicky po vzoru jiných zemí.  Paní Záborská se k návrhu vyjádřila kladně, k jeho realizaci však bude třeba širší politické podpory. Martin Kováč v té souvislosti uvedl:  "Jsem přesvědčen, že chceme-li se postavit za náboženskou svobodu v zahraničí, měli bychom si dát nejprve věci do pořádku i na naší domácí půdě."

Utrechtská unie starokatolických církví vznikla v roce 1889. Starokatolické církve v Nizozemsku, Německu, Švýcarsku a tehdejší Rakouské monarchii podepsaly toho roku tzv. Utrechtskou konvenci. Tak došlo k propojení několika nezávislých katolických církví, které se v různých historických fázích, zejména však po Prvním vatikánském koncilu (1869-1870), rozešly s Římem. Členskými církvemi se později staly i česká, polská a chorvatská starokatolická církev.  Od roku 1931 tvoří starokatolické církve Utrechtské unie svátostné společenství s anglikánskými církvemi a od roku 2016 také s evangelickou Švédskou církví.

Všechny tyto církve spojuje demokratická struktura, západní katolická liturgie a otevřená i kritická teologie. Farnosti si volí své faráře či farářky a farní rady. Biskupa volí synoda složená z laiků a duchovních z jednotlivých farností. Starokatolíci se snaží při bohoslužbách používat současný jazyk, zpověď slaví podobně jako evangelíci i společně. Přijímání se podává „pod obojí“ (chléb i víno) a jsou k němu zváni všichni pokřtění bez ohledu na jejich vyznání, včetně rozvedených, kteří uzavřeli nové manželství. K lidem z LGBT+ komunity zastává většina těchto církví vstřícný postoj. Starokatolické církve v Nizozemsku, Německu, Švýcarsku a Rakousku udělují od 90. let 20. století kněžské svěcení i ženám. V Česku zatím působí jen diakonky.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

Diskuze k zprávě

Zobrazit komentáře