S každým dalším dílem Harryho Pottera se znovu a znovu řeší, zda je kniha vhodná pro děti, zvláště pak děti věřící. Hlasy odpůrců už nejsou slyšet tolik, jako tomu bylo dříve, ale stále se najdou tací, kterým tato série připadá jako velmi nevhodné čtení, co se pohledu křesťana týče. Ráda bych nastínila opačný pohled. Myslím si totiž, že knížka je naopak pro mladé křesťany (a nejen je) více než vhodná.

Prvním důvodem, proč si to myslím, je často zmiňovaný fakt velmi morálního chování hlavních hrdinů. Knížky zdůrazňují hodnotu přátelství, důvěry a odpuštění. Jejich vztahy jsou zároveň velmi čisté. Zdůrazňována je čestnost a statečnost. Děj staví na tom, že rodina je základem společnosti. Nenacházíme zde osamělé matky, nebo rodiny rozvrácené rozvodem a svatba je zde brána jako samozřejmé pokračování vztahu. To všechno jsou důvody, které z Harryho Pottera dle mého názoru dělají knížky, které lze pro dospívající více než doporučit.

To ale není vše, v čem spatřuji jejich přínos. Celý děj se dá chápat jako krásnou alegorii křesťanství a života každého pokřtěného. Vezmeme-li si Harryho, nenacházíme na něm v podstatě nic, čím by nějak extrémně vynikal. Je to normálně chytrý a šikovný kluk, ale to není nic, co by z něj mělo dělat "vyvoleného". Má spoustu chyb a nedostatků, není to žádný dokonalý hrdina. Ale je zde přeci něco, co z něj dělá někoho výjimečného, a to oběť jeho matky, oběť z lásky. Ta mu dává sílu a chrání ho. Je tak mocná, že zlo na něj nemůže. Bez ní by nebyl schopen se zlu postavit a už vůbec ne je porazit. Je to něco, co nezískal vlastním přičiněním, ale bylo mu to darováno.

Není to všechno snad velmi podobné “příběhu” každého z nás? Jsme slabí a chybující lidé, žádní hrdinové. Ale díky Kristově oběti a jeho lásce jsme schopni se zlu bránit, bojovat s ním a vítězit. A co víc, jeho oběť byla natolik silná, že nespasila jen jednoho, ale každého kdo má zájem. On neustále prolévá svoji krev a nabízí ji každému. Nic z toho není naší zásluhou. Ale dar, který jsme dostali, je veliký.

V čem si můžeme vzít příklad z Harryho, je uvědomování si výjimečnosti a cennosti daru kterého dostal. Bojoval nejen za sebe, ale i za druhé. Byl ochoten sám zemřít, aby zlo porazil. My často to, co jsme dostali, považujeme za svoji osobní věc. Ale tak tomu není. Musíme bojovat nejen za sebe, ale i za druhé. Dary, které nám Bůh dává, nejsou jen naše. Jsou to dary, které jsou určeny pro celou církev, pro naše bližní a tak bychom s nimi měli nakládat.

Často se setkávám i s výtkou, že knihy jsou plné magie, která do křesťanství nepatří. Tento argument mi připadá velmi zvláštní. Cožpak naše každodenní realita není mnohem “magičtější a kouzelnější” než to, co je popisováno  v knize? Zápas dobra a zla se přece odehrává v každém z nás, každý den. Zápas, ve kterém nejde “jen” o život, ale o všechno, o naši duši, věčný život. A každá mše svatá, která je skutečným zpřítomněním Kristovy oběti, je snad málo tajemná? Cožpak to není okamžik o mnoho “magičtější” než kterékoliv zaklínadlo?

Mám velmi ráda knížky tohoto typu, plné kouzel a magie, tajemných světů, které běžný člověk nevidí. Připomíná mi to, že realita, kterou žijeme, práce, škola a každodenní starosti nejsou všechno. Že náš život se odehrává i v rovině, která je skrytá, ale mnohem, mnohem důležitější.