V Německu vypadala situace ohledně možnosti provedení interrupcí donedávna takto. Pokud se žena rozhodne jít na interrupci, musí dle vládního nařízení navštívit některou z poraden některé církve, kde se ji snaží přesvědčit o nějakém alternativním řešení, a když se to nepodaří, vystaví jí poradna potvrzení a žena může jít na potrat. Tak to fungovalo až do roku 1999, kdy přišlo z Vatikánu nařízení, že se s dosavadním provozováním těchto poraden musí přestat.

Důvod? Katolická poradna nesmí vystavit potvrzení, na základě kterého vlastně žena může jít na interrupci. To znamená, že řekne jakési nepřímé ano k vraždě dítěte. Kardinál Meisner to označil za „podvod s označením“. Takto to bylo chápáno z hlediska Vatikánu a bylo konstatováno, že takováto praxe je nepřípustná a neslučitelná s křesťanskou morálkou a musí být přerušena. Rozhodnutí však vyvolalo masivní protest v Německu, mnoho biskupů, včetně předsedy biskupské konference Karla Lehmanna, se postavilo rezolutně proti papežovu zákazu. Problém je tak složitý, že si netroufám vyvodit z něj jasný závěr. Na jedné straně z přísně morálního aspektu je vyloučeno, aby katolická poradna dala (byť nepřímo) souhlas s interrupcí. Cílem této reportáže je však ukázat i druhou stránku mince.

„....Jan Pavel II. posílil svoje stanovisko ohledně poraden pro ženy, které chtějí podstoupit umělé přerušení těhotenství a požaduje jednomyslný souhlas všech biskupů.“ Zklamaný předseda biskupské konference konstatoval: „Prohráli jsme“. Požadovaný souhlas všech však na sebe nechá asi chvíli čekat. Němečtí biskupové Franz Kamphaus, Hermann-Josef Spital a Leo Nowak chtějí současnou praxi poraden zachovat, neboť: „nevidí jinou přesvědčivou alternativu.“ Zklamáni z postoje Vatikánu jsou také mnozí němečtí politikové, jako třeba ministryně kultury Annette Schavan: „naprostá většina biskupů v konsensu s laiky vysvětlila, že účast církve na sporných poradnách život chrání a zachraňuje.“

Ja - die neue Kirchenzeitung

„Dvě strany mince: Nařízením Vatikánu o opuštění praxe poraden pro ženy, které chtějí jít na interrupci ztratí stát partnera, který dokázal plošně po celé spolkové republice Německo tyto poradny nabízet. Předseda biskupské konference v Německu Karl Lehmann se vyjádřil následovně: ,Již před několika lety jsem položil papeži otázku: Jak mi dává etické svědomí dovolení, že se mám vzdát možnosti záchrany tisíce dětí?’ Papež mu zůstal dlužen odpověď. Evangelická církev se obává, že nová debata povede ke zhoršení možnosti záchrany životů dětí. Průzkum německé biskupské konference tvrdí, že současné poradny zachrání každoročně 5000 životů. Lze tedy říci, že jsou neslučitelné s katolickou morálkou?“

Welt am Sonntag

Nejnovější zpráva o situaci v Německu vypadá takto:

Hrozící krize německé Katolické církve vyvolaná papežovým nařízením, aby katolíci opustili poradny pro ženy, které chtějí podstoupit umělé přerušení těhotenství, je zřejmě zažehnána. Přes řadu výhružek, že někteří němečtí biskupové raději opustí úřady, než aby souhlasili s rozpuštěním poraden, se nic podobného nestalo. Naopak papežovo stanovisko podpořil i dosud zdrženlivý předseda biskupské konference Karl Lehmann. Výsledný postoj vyjádřil Josef Spital, který papežovo jednání označil za výjimečné, nicméně za jednání v rámci kanonického práva. „Už nejde o věc mého svědomí, protože toto konkrétní rozhodnutí bylo vzato z mých rukou“, prohlásil. V jeho diecézi budou centra fungovat do konce roku a do té doby biskupové, jak Spital doufá, naleznou cestu, jak podpořit nechtěně těhotné ženy, aniž by některým z nich nakonec vydaly certifikáty umožňující podstoupit interrupci.

Krize je tedy „zažehnána“, problém je vyřešen. Tím to ale zdaleka nekončí. Bylo rozhodnuto opravdu správně? Na tomto problému se snad nejvíce ukázalo, že jednotné morální měřítko nelze všude použít bez dialogu a bez návrhu alternativního řešení. Biskupové nyní - jak vyplývá z výše uvedené konečné zprávy - poslechli rozhodnutí nejvyššího pastýře, ale ze začátku to tak vůbec nevypadalo. „Biskupové nejsou papežovi ministranti“ hlásá titulek v německých novinách. Němečtí biskupové tedy ustupují, ale zanedlouho poté je vyvolána v Německu diskuse o možném odstoupení papeže. Je zde úplně jasné, že výše uvedené rozhodnutí biskupů není zcela svobodné a zcela jistě nevyjadřuje jejich přesvědčení. Tento problém je tedy vyřešen, ale způsobil velkou trhlinu mezi Vatikánem a Německem. Jestli je vůbec překonatelná a jak se ještě projeví brzy uvidíme.