Pastýřský list českých a moravských biskupů k některým sociálním otázkám

Církev nemá za svůj úkol předkládat vlastní modely řešení společenských problémů. Konkrétní a úspěšné modely, které lze nalézt pouze v rámci historické situace, hledají ve společnosti ti, kdo k tomu mají příslušné pověření. Přesto však sociální nauka církve postavená na základech evangelia a vždy znovu upřesňovaná v encyklikách posledních papežů, poskytuje užitečnou orientaci k řešení těchto problémů.

Zvláště v posledních měsících se rozmáhá bolestné společenské zlo, které postihuje nemalý počet obyvatel: zadržování platů a mezd zaměstnanců, na něž mají zákonný nárok. Ve vyspělých demokratických systémech je uzákoněno, že při bankrotu podniků jsou na prvním místě odškodněni zaměstnanci, a teprve poté stát a ostatní věřitelé. Ve slušné společnosti se ctí základní právo - "hoden je dělník své mzdy" (Lk 10,7). Někteří vlastníci vzešlí z privatizace nebo špatné vedení nemála podniků postrádají společenskou odpovědnost za svěřené majetky. Soukromému nebo svěřenému vlastnictví rozumějí bohužel jen jako příležitosti k soukromému obohacení. Se vším důrazem prohlašujeme, že tyto formy chování jsou nemorální a zavrženíhodné. "Zadržovaná mzda dělníků křičí…" (Jak 5,4). Byla již pro izraelský starozákonní lid hříchem, který pod tíhou nespravedlnosti volal až k samotnému Bohu (Dt 24,14-15). K tomu Jan Pavel II. učí: "Opravdový rozvoj společnosti, vyhovující potřebám, jež jsou vlastní lidské bytosti, vyžaduje - u těch, kdo se činně účastní tohoto procesu a přispívají k němu - především živé vědomí práv všech a každého jednotlivě, jakož i nutnost hájit právo, které má každý: aby mohl plně využívat dobrodiní vědy a techniky" (Jan Pavel II.: Starost o sociální otázky, čl. 33).

Naše společnost již delší dobu trpí poměrně vysokou nezaměstnaností, jejíž příčiny jsou různé (nízká produktivita podniků, nedostatečná rekvalifikace zaměstnanců, ale v nemalé míře i tunelování podniků aj.). Nezaměstnanost znamená dělení společnosti na bohaté a chudé a vyvolává napětí a nenávist. Je naší povinností upozorňovat, že trvalá nezaměstnanost vede k hlubokým psychickým a sociálním škodám a může se stát rozbuškou sociálních nepokojů. Člověk se cítí vykořeněn ze společnosti, má pocit úplné bezvýznamnosti. Z toho vznikají krize manželství, problémy s volným časem a zadluženost. Sociální nespravedlnost plodí společenský neklid a napětí, jež mohou vyústit ve vzpouru "která rodí zase jen nové nespravedlnosti…" (Pavel VI.: Pokrok národů, čl. 31). "Každý hospodářský řád musí všem občanům nejen umožnit, ale i usnadnit výdělečnou činnost" (Jan XXIII.: Matka a Učitelka, čl. 55). Dělník má právo se bránit a naší povinností je hájit jeho právo na účinnou obranu. Zde vidíme nutnost větší občanské solidarity s nezaměstnanými a potřebnou angažovanost odborů, které "prostřednictvím své osvěty a výchovy, kterou poskytují, mohou velmi přispět k tomu, aby všichni nabyli smyslu pro obecné blaho a pro závazky, které vůči němu každý má" (Pavel VI.: Pokrok národů, čl. 38).

Jsme svědky toho, že mezi nezaměstnanými přibývá mladých lidí, kteří po absolvování odborného studia nenalézají uplatnění. V období plných životních sil a vykročení do života se tím vytrácí jejich životní perspektiva. Nemohou si vytvořit pracovní návyky, zvykají si na sociální pomoc a nejednou propadají drogám a zločinu. "Jejich upřímná vůle k práci, jejich ochota přijmout vlastní odpovědnost za hospodářský a sociální rozvoj společnosti zakouší trpké zklamání" (Jan Pavel II.: O lidské práci, čl. 18). Jejich frustrace se může stát živnou půdou pro nenávist vůči cizincům, politický extremismus a kriminalitu.

"Aby se čelilo nebezpečí nedobrovolné nezaměstnanosti, aby se všem zajistilo zaměstnání, jsou instance, které zahrnujeme pod označení nepřímý zaměstnavatel, povinny bdít nad celkovým plánováním podniků, kde se utváří nejen hospodářský, ale i kulturní život dané společnosti, jsou také povinny bdít nad správnou a účelnou organizací práce na pracovišti. Tato péče leží konec konců na bedrech státu, ale to neznamená jednostrannou centralizaci ze strany státních orgánů. Jde o správné a účelné propojování řídících aktivit čili o koordinaci, v jejímž rámci musí najít místo spontánní iniciativa jednotlivců, samostatných skupin, středisek a místních pracovišť" (Jan Pavel II.: O lidské práci, čl. 18).

Závažným sociálním jevem je stávající nedostatek a nedostupnost bytů pro mladé rodiny a začínající manželské páry. Stát by měl poskytovat výhodné půjčky, které by jim bez obav o budoucnost umožnily opatřit si za přijatelné ceny byt a zařídit si domácnost. V oprávněném zvýhodnění, jímž se poskytnou prostředky pro jejich potřeby, leží šance na zakládání fungujících rodin a život budoucích generací.

Sestry a bratři, zdaleka jsme nevyjmenovali všechny těžkosti v současném životě naší společnosti. Považujeme však za svou povinnost upozornit na zvětšující se sociální nespravedlnost v zemi a vyjádřit svou solidaritu s těmi, kterých se tato nespravedlnost nejbolestněji dotýká. Každá změna na tomto poli předpokládá respektování univerzálně platných mravních principů: poctivost, spravedlnost, dodržování smluv, smysl pro čest, úcta k právům druhých, solidarita, důstojná kultura práce a odpovědnost za svěřené vlastnictví.

"Voláme všechny rozvážné a moudré lidi, katolíky, křesťany, ty, kdo uctívají Boha, ty, kdo žízní po nejvyšší pravdě a spravedlnosti, tj. všechny lidi dobré vůle, a slovy Ježíše Krista je snažně prosíme: "Hledejte a naleznete", otevřete cesty, které vzájemnou pomocí, prohloubením vědění a stále se šířící láskou nastolí bratrštější život tak, aby lidská společnost opravdu spočívala na shodě mezi všemi" (Pavel VI.: Pokrok národů, čl. 85).

Poznámka redakce Magazínu ChristNet.eu: jak redakce zjišťovala v několika farnostech, mnozí kněží list opět buď vůbec nečetli, nebo se o něm jen zmínili, případně jej jen ve stručnosti převyprávěli.