Co to jsou Křesťanské sbory II.

Tomá Skácel (T ): Setkáváte se pravidelně také na nějakých velkých shromážděních?

Jiří Krejčí: Máme konference. Na Velikonoce se setkáváme v Ostravě. Tam se nás sejde asi kolem dvanáctiset a v září v Brně, tam kolem šestistovek, protože dříve v tuto dobu byly Strojírenské veletrhy a hodně lidí se na ně jelo podívat.

T : Jak se k vám lidé nejčastěji dostanou? Máte nějakou aktivnější misijní činnost?

Jiří Krejčí: Snažíme se mít osobní kontakty s lidmi, říkáme jim evangelium, vydáváme jim svědectví, co jsme zažili a v Kristu získali. Jde o to, aby lidé toto zvážili jako nabídku z Boží strany, a taky jedinou příležitost k tomu, aby si vyřešili smysl života.

Jako sbory vydáváme dva časopisy. Jeden se jmenuje Živé slovo (spíše pro duchovní vedení) a druhý je Ethos (je pěkně udělán, řeší základní otázky z bible). Distribuujeme je pokud mo no co nejšířeji. Já sám zásobuji ruzné čekárny, taky jezdím do různých ústavů např. do věznice v Kuřimi. Snažíme se o osobní kontakty se spolupracovníky, se sousedy. Samozřejmě máme plakát na dveřích. Když jde někdo okolo, může si přečíst, že zde je Křesťanský sbor a kdy jsou shromáždění. Vstup je volný - dům je otevřen po celou dobu shromáždění, kdykoliv můžete přijít a odejít.

Neděláme razantní nábory, jako Svědkové Jehovovi, ani masové nábory - nevidíme v nich těžiště naší činnosti. Ale kdyby byla příležitost, tak ji neodmítneme. Například na počátku devadesátých let jsme participovali na satelitní konferenci Billyho Grahama nebo v Rondu jsme byli s Louisem Pallowem, evangelistou z USA, který oslovil celý stadion.

T : Tyto akce byly dost charismatické, ale vy se asi k charismatikům moc nehlásíte?

Jiří Krejčí: Považujeme věřící v této oblasti za upřímné lidi. Rozumíme si ve víře v Pána Ježíše, ale neklademe takový důraz na charisma, na osobní dary, a zvlášť na ty dary, které oni považují za atraktivní, jakými jsou např. dary uzdravování či mluvení cizími jazyky. Jsme více zdrženlivější.

T : Jaký mají názor ostatní církve na vás, ke komu máte asi nejblíže?

Jiří Krejčí: Jsme asi čtyři společenství, která máme k sobě blíž - Bratrská církev baptistů, Církev bratrská, Křesťanské společenství, Apoštolská církev - křesťanské společenství je jedním z proudů, který vyšel původně z Apoštolské církve, za bývalého režimu se mu říkalo Letnické hnutí; sice jsou více charismatičtí, ale po stránce víry v Pána Ježíše si s nimi dobře rozumíme.

T : Doslechl jsem se, že jste za minulého režimu měli nějaké problémy se státní správou.

Jirí Krejčí: Ano, on po roce 1945 se konstituoval nový právní řád. A pro nás začaly problémy. Za první republiky jsme neměli ani název. Používal se název Sbory věřících, Sbory Krista, ale ne oficiálně. Vzhledem k právním podmínkám za první republiky to fungovalo docela bez problémů. Většinou pro nějakou akci stačilo pouze, uvést Sbor věřicích toho a toho města pořádá tuto a tuto akci. V roce 1948 vznikl nový církevní zákon, který začal platit v roce 1949, ve kterém se pravilo, že "stát uzná jako funkční církve pouze ty církve, které mají název, představitele a zakládací listinu". V té době jsme žádnou z těchto podmínek nesplňovali. V období 1952 - 1956 jsme byli oficiálně zakázáni. Nesměli jsme se shromažďovat, a tak se z toho stali domácí shromáždění. Některé známější tváře byly kratší dobu vězněné. Pak se bratři domluvili, že bychom se mohli domluvit na společném názvu, listině a byli jmenováni dva zástupci - představitelé (první zástupce a druhý zástupce). Jinak jsme nezažívali žádné útlaky. Jenom jsme se nemohli více veřejně projevovat.

T : Jak u vás probíhá křest?

Krejčí: Křtíme ponořením do vody (v Brně ve Svratce, Svitavě, na přehradě) více lidí najednou. Připravujeme je tak, e se s nimi snažíme hovořit o Kristu, abychom věděli, zda-li člověk ví, o co jde, a zda-li má ujištění, že Ježíš je jeho spasitel.

T : Moc by mě zajímalo, jestli máte něco jako zpověď.

Krejčí: Zpověď v podobě, že by byla vyčleněna nějaká místnost a tam byl někdo komu bychom se mohli svěřit, nemáme. Ale máme služby pastýře. Pastýřskou službu vykonává člověk, který k ní má dar a věnuje se jí. Má důvěru lidí, kterým se věnuje a je v kontaktu, naslouchá jim, pomáhá a radí při řešení problémů, jen mu svěřují.

T : Kdo je u vás pastýřem, podle čeho poznáte, že jste k této službě posláni?

Krejčí: Pozná se podle toho, jaký má zájem a jak se projevuje. Ne každý má čas na druhé si poslechnout jeho nářky. Takže tak trošku psycholog. Pro dobrou pastýřskou službu je důležité přijít k jádru věci, ukázat dotyčnému co způsobuje problém. Pokud si člověk není vědom hříchu, tak poukázat na to, že je to hřích. Vést ho k tomu aby vyznal, že je to hřích. Jednoznačně se přikláníme, že jediný, kdo může odpustit hříchy, je Kristus. Takže odpuštění je záležitost mezi ním, hříšníkem, a Ježíšem. Samotný člověk pozná, zda - li mu bylo odpuštěno, či ne. Pokud si to člověk přeje, tak pastýř se modlí s ním. Ale vlastní očistění a sejmutí hříchu je zále itost osobního prožitku člověka.

T : Máte svátost manželství?

Krejčí: Tomu termínu moc nerozumím. Ale chápeme manželství jako vztah na celý život. Teď i oddáváme. A jedině tehdy pokud si to přejí snoubenci. Můžou si vybrat kohokoliv z nás od sboru, ke komu cítí důvěru. Svatební shromáždění se koná ve sboru za účasti všech členů a je to velice pěkné. Samozřejmě, že dle bible nesouhlasíme s rozvody. Ale stávají se. A dost to prožíváme, je to něco co bolí , zvláště když se rozvádí manželství dvou věřících lidí. Vedeme mladé, když už se rozhodnou pro vážnější vztah, tak aby jej začínali s vědomím, že je na celý život.

T : Proč se neúčastníte ekumenických bohoslužeb pořádaných na začátku roku?

Krejčí: Jsou různé akce, které mají název smíření, mezi ně patří Slavkovská iniciativa, snaha sjednotit všechny rozdílné proudy, která je vyjádřená ekumenickým hnutím. Já se domnívám, že pokud to je lidská snaha, tak to zůstane většinou na papíře. Jedná se spíše o touhu něco udělat, ale chybí Boží požehnání. Sjednocení na základě toho, že jsme jednotní v pohledu na to, co udělal Kristus pro záchranu člověka v tom nepotřebujeme být nějakou lidskou organizací. Církev je společenství lidí jen zaslíbili svůj život Kristu, a není důležité kam kdo chodí, ale jak žije.

Jiří Krejčí je zástupcem Křesťanských sborů. Té tam vykonává funkci pastýře a staršího v Brně. Jeho hlavní činností je péče o děti a mládež, za kterou je, jako jeden z mála ve sborech, placen. Organizuje křesťanské tábory, navštěvuje nemocnice, sociální ústavy. Té píše do časopisů sboru. Členy Křesťanských sborů byli i jeho rodiče. Je ženatý, bydlí v Brně.