Z některých věcí mě vážně jímá hrůza. Například z poslední fáze feminismu. V této fázi nejenže se ženy mužům vyrovnají, ale de facto je i ve všem předčí. Muži jsou postaveni do podřadné role. Ženy už muže k ničemu nepotřebují – i oplodnění probíhá uměle. Aspoň tak se nám to snaží namluvit radikální feministky prostřednictvím médií.

Nejsem si vůbec si jistý, zda-li je to pravda. Ale prý jsou ženy lepší v programování (jenom nechápu, proč je tedy na Fakultě informatiky 95 % kluků), v pilotování (a v řízení taky?), dokáží se postarat o domácnost po všech stránkách, mají lepší paměť, jsou lepší na akademické půdě atd. K čemu nás muže tedy ženy stále potřebují?

Je jenom jedna oblast, kde nebudou ženy nikdy dominovat. Už si nevzpomínám, která slavná feministka to řekla, ale podle ní feministka se nikdy nebude chtít stát knězem v Katolické církvi. Protože zde každá ordinace (vysvěcení na kněze) znamená zároveň subordinaci (poslušnost biskupovi a papežovi). A protože feministce jde o to, aby nemusela být pod někým, nikdy se nebude chtít stát knězem.

Osobně proti feminismu, až na jeho radikální podobu, nic nemám. Jisté jeho rozumné směry dokonce podporuji, jako jsou stejná práva a stejné příležitosti. Nikdy by mě nenapadlo dát někomu menší plat jenom proto, že je žena. Rovněž tak si nemyslím, že žena musí dělat všechny domácí práce. Ono by se mi to sice líbilo, ale jestliže má svoji práci, tak ji přece nemůžu nutit k tomu, aby přišla z práce a pustila se do další.

Feminismus klade na muže zvýšené nároky. Říká jim totiž, že jestliže nebudou opravdovými muži, ženy si jich přestanou vážit. Muži se musí naučit hrát novou (nebo starou?) úlohu. Vůbec se nedivím, že mnoho mužů před tímto náročným cílem kapituluje. Stanou se z nich pak pivní dědkové a domácí bačkory. Svou úlohu v tom ale hrají ženy. Jestliže postaví před muže vzor muže-poloboha, který splňuje všechny možné i nemožné představy žen, pak se toho většina mužů zalekne. Raději se stanou opaky tohoto muže-poloboha.

Je to stejné jako se super-ženou. Muži snad již pochopili, že nemůžou po ženě chtít, aby byla stále upravená, usměvavá, příjemná, měla uklizeno, uvařeno, stále je obdivovala a nezatěžovala svými starostmi. Byl bych tedy rád, kdyby i ženy pochopili, že my muži nemůžeme být stále tak dokonalí jako filmoví hrdinové. Když ženy požadují rovnost, prosil bych ji i v tomhle.

Nemůžu se ale ubránit jedné osobní zkušenosti. Většina feministek co znám, má problémy s partnerskými vztahy. Prostě nemohou sehnat partnera nebo mají problémy podobného charakteru. Bere se mi pak na mysl, že zničí či poníží muže na symbolické úrovni ve své mozku tak, že o nich prohlásí, že se bez nich obejdou a že jsou vlastně na nižší úrovni než ony.

Znám to i z opačného konce. Vím o jedné dívce, střední femistce, která když v jednadvaceti začala poprvé s někým chodit, chopila se hned u toho kluka uklízení, vaření, něžně ho objímala a přijala lehce submisivnější úlohu ve vztahu. Prostě hlavní byl nyní ten kluk. Přitom ještě krátkou dobou před tím, než s ním začala chodit, prohlašovala, že ona nebude ta, která by dělala domácí práce. Musel jsem se popukat smíchy.

Abych shrnul svůj názor na feminismus: muži mají být muži a ženy ženami, ale jistá menší dávka feminismu neuškodí. Ono celé přetahování o tom, kdo je níž a kdo je výš, je k smíchu. Muži mají ctít ženy a ženy muže. Jenže protože muži stále ještě dostatečně nectí ženy a kladou je na nižší úroveň, je zapotřebí špetky feminismu. Ženy si totiž nesmí nechat líbit ponižování od mužů. Byl bych ale velice nerad, kdyby se to někdy zvrátilo na opačnou stranu. Zkusme se vzájemně respektovat.