Jednou z nejaktivnějších italských diecézí, která se plně angažuje v ekumenické oblasti, je arcidiecéze milánská pod vedením kardinála Karla Maria Martiniho. Díky jeho podpoře též vznikla v lednu 1998 Rada křesťanských církví, která sdružuje celkem 14 vyznání. Každý měsíc se konají pracovní setkání, kterých se zúčastňují zástupci jednotlivých církví. Každé společenství může vyslat až osm delegátů.

Kromě toho v rámci této rady aktivně pracují i různé komise, např. liturgická, tisková, pastorační, apod. U příležitosti svátků se pak konají společné bohoslužby, při kterých je často i přítomen milánský arcibiskup, tak jako i biskupové ostatních křesťanských vyznání. Římsko-katolická církev ochotně a ráda propůjčuje k těmto akcím své kostely či jiné prostory.

Kardinál Martini dal do bezplatného užívání velké a historicky cenné kostely Rumunské pravoslavné církvi a Koptské pravoslavné církvi, což bylo více, než aktem křesťanského bratrství.

Na modrém ekumenickém nebi se najednou v Miláně objevil černý mrak. Byla to zpráva, že vedení farnosti Všech svatých Anglikánské církve rozhodlo, že starokatolické společenství Ježíše z Nazareta, musí do třech měsíců opustit chrám a vystěhovat všechny liturgické předměty.

Týden před obdržením dopisu ze dne 11. 4. 2000 podepsaným novým anglikánským farářem Gordonem Riedem, který oznamoval zákaz dalších starokatolických mší, nalezli věřící na kůru kostela pohozený kalich - ciborium, který "někdo" vyňal ze svatostánku a po konzumaci asi 30 hostií ponechal svému osudu. Na písemnou žádost o vysvětlení nepřišla žádná odpověď.

Mnoho starokatolíků, mezi kterými jsou i Češi a Slováci, se ptají, bude-li možné v tak krátké době, najít nový kostel.

V roce 1931 uzavřela Anglikánská církev plnou svátostnou jednotu se starokatolickými církvemi Utrechtské unie. V Praze byla anglikánská farnost formálně začleněna pod správu Starokatolické církve. V Německu používají anglikání některé starokatolické kostely.

Autor je korespondentem Magazínu ChristNet.eu v Miláně