Že již 79 dnů můžete navštěvovat ChristNet.eu, je zázrak. Ale na ty jsme v ChristNet.eu (ChN) zvyklí. Za 79 dnů naší přípravy před spuštěním se jich stalo víc než dost. Byla a stále to je jízda rozbouřenou řekou, kde je kromě mimořádně sehrané a schopné posádky nutné i Boží požehnání k tomu, abyste aspoň přežili.

Psal se prosinec 1999. David Petrla, zakladatel Getseman a starého ChristNetu mi stále sliboval, že udělá aktualizaci Getseman a začne pracovat na výstavbě ChristNet.eu. Přitom již v říjnu jsem na setkání správců křesťanských sitů nadšeně vypravoval, co všechno bude ChristNet.eu umět. Jenom díky tomu jsem dosáhl toho, že se správci shodli na tom, že se ChristNet.eu stane „centrem křesťanství na českém internetu“.

Jenže se nic nedělo. Aby toho nebylo málo, zlomil si Martin Moštěk, třetí z nás, co dělali Getsemany-ChristNet, ošklivě nohu. Navíc měl potíže se zrakem, takže jsme spolu mluvili jen přes telefon. Bylo mi jasné, že pokud něco nezačnu dělat, ChristNet.eu nikdy nespatří světlo světa. Takže jsem se pomodlil a šel do toho.

(Včera mi řekla naše sektářka Věrka Podešvová, že jsem musel být dost velký blázen, když nejsem programátor a pustil jsem se do výstavby tak ambiciózního projektu. Přiznávám.)

Nejprve bylo potřeba sehnat lidi. 13. prosince 1999 jsem zašel na studentskou mši v Brně, kde jsem na konci v ohláškách krátce pohovořil o tom, co ChristNet.eu je a že hledá spolupracovníky. A kdo má zájem, ať se u mne po mši přihlásí.

Abych pravdu řekl, moc lidí jsem nečekal. Ten den se ale přihlásilo celé jádro ChristNet.eu: Emil Vařeka, Tomáš Skácel, Lucka Vláčilová, Jitka Konupková, Tomáš Hadaš a Honza Fical. Přihlásili se i další, ale ti pak neměli zájem, nebo nevydrželi naše tempo. Zájemcům jsem rozdal informační letáky a vzal si od nich e-mailové adresy.

Informační letáky jsem rozvěsil ještě po vysokých školách a kostelech v Brně, Praze, Plzni a Českých Budějovicích a poslal po internetu. Nikdo se mi na ně ale neozval – až na Pavla Bajera z Katolického týdeníku.

Zájemcům o spolupráci jsem začal rozesílat informační e-maily. Varoval jsem je například, že práce pro ChristNet.eu bude drasticky náročná, ale zase velmi přínosná pro křesťanství v naší zemi. A bude je bavit. „Bude to ta nejtěžší práce, kterou budete mít rádi.“

V té době jsem se již znal s Petrem Handlarem, správcem Stránky katolické mládeže (nejen) na jižní Moravě (dnes Katolík.cz). Bylo mi jasné, že ChristNet.eu musí být buď největší, nebo nebude žádný. Jedině když nabídneme kompletní servis, přilákáme návštěvníky a inzerenty. Globalizace je neúprosná. Zašli jsme s Petrem na večeři a dohovořili propojení ChristNet.eu a Katolík.cz.

V polovině prosince jsem dostal od Davida Petrly e-mail: „Budeš to muset zvládnout sám. Já na to už nemám čas.“ David je špičkový český programátor v Computer Pressu. Má naprosto děsivé pracovní vytížení. Nyní šéfuje Vltavě.

Musel jsem stanovit datum spuštění. Líbilo se mi 2. 2. 2000. Navíc je ten den svátek Uvedení Páně do chrámu. Už jsem se těšil, jak budu rozesílat do médií tiskovou zprávu s nadpisem „Jako byl Pán uveden do chrámu, tak bude ChristNet.eu uveden na internet“.

První schůzi spolupracovníků ChristNet.eu jsem svolal na 12. ledna 2000. Ani jsme pořádně nevěděli, kde budeme. Nakonec jsme skončili na několika židlích v kapli Barunka v Brně. Emila Vařeku jsem pověřil řízením IT divize, tedy programátorů. Pustil se toho velmi razantně a schopně. Já jsem začal pracovat s grafiky a redaktory. Scházeli jsme se každý týden na Studentském centru v Brně, které nám poskytlo azyl.

Bylo to neúprosné tempo. Vzpomínám si, jak jsme pracovali do čtyř do rána. Náš denní pořádek vypadal tak, že jsme vypnuli počítač, šli spát, probudili se, zapnuli počítač, nasnídali se, pracovali na počítači, vypnuli počítač, šli spát…

K tomu se přidalo zkouškové období (takřka všichni jsme studenti). Tehdy se říkalo: „Kdo přežije kombinaci zkouškového a rozjezdu ChristNet.eu, ten přežije všechno.“ Ne každý to samozřejmě přežil. Ale ten zbytek obdivuji. Pracovat do úmoru a zadarmo, to už znamená, že vám na té věci opravdu záleží. (Kdyby zadarmo – mnozí ChristNet.eu ještě dotovali!). Své spolupracovníky obdivuji.

Ministerstvo vnitra nám nechtělo zaregistrovat sdružení ChristNet.eu. Asi nerozumí internetu. Jejich námitky k našim stanovám byly naprosto irelevantní.

Byl problém s převedením domény christnet.eu. Abychom ji od Davida získali, museli jsme nakonec zvolit metodu únosu. Petr Handlar vzal auto, zajeli jsme za Davidem do práce, posadili ho do auta a odvezli k notáři. Sdružení ChristNet.eu tehdy ještě neexistovalo, takže jsme to museli převést na mne. Jenže těsně před odjezdem k notáři jsem zjistil, že mám propadlý občanský průkaz a navíc tam mám staré bydliště (nedávno jsem se stěhoval). Takže při nástupu do auta jsem sdělil Petrovi: „Petře, ta doména se bude muset převést na tebe.“ Psal se 26. leden.

28. ledna jsem byl v Praze a získal s konečnou platností zdarma hostování u IGNUM Serveru.

Bylo 30. ledna. Byl jsem u toho, když Emil Vařeka a Pavel Brestovský dokončovali Magazín ChristNet.eu a Odkazy ChristNet.eu. Nějak to fungovat mělo. Jak, to jsem se nikdy nedozvěděl. Emil následujícího rána odjížděl na dovolenou a Pavel měl těžké zkoušky.

V pondělí 31. ledna mi volal Petr, že mu volali z EUnetu, který spravuje české domény, že jim ten fax převádějí tzv. technického správce domény došel nečitelně a aby to poslal ještě jednou. Petr tak neprodleně učinil. Doména se ale nepřevedla.

V úterý jsem zjišťoval, že se ChristNet.eu nerozeběhne. Takže mi nezbylo nic jiného, než obvolávat média a vysvětlovat jim, že máme skluz. Byla to dost nepříjemná práce.

Další termín byl stanoven na 29. února 2000 (ať slavíme narozeniny jednou za čtyři roky). Mezitím jsme si stále mailovali, faxovali a telefonovali s EUnetem. Doména se nakonec převedla jen pár hodin před spuštěním.

Programátoři ale získali čas na doprogramování, já jsem měl čas objíždět biskupství, Tiskové středisko České biskupské konference a podobné instituce a redaktoři si mohli připravit kvalitní články.

Během těch 79 dnů se stalo ještě několik věcí, které celý ChristNet.eu takřka pohřbily. O nich se zde ale nechci rozepisovat, protože by nikomu neprospěly. Na rovinu ale řeknu, že asi třikrát jsem měl všech těch překážek dost a měl jsem chuť se vším skončit. Jak mi ale říká můj táta: „Nikdy, nikdy se nevzdávej.“

29. února 2000 jsme spustili ChristNet.eu. Ani nevím, jak „to“ bylo. Stejně jako nevím, jak jsem se před čtyřmi lety dostal poprvé k internetu. Jako by obojí bylo něco naprosto přirozeného.

V den spuštění se staly ještě dvě věci hodné zřetele. Došlo nám veto kardinála Vlka proti volbě profesora Wolfa děkanem KTF UK, které jsme zveřejnili jako první české médium. Jenže hned po té jsme nechtěně vyřadili celý ChristNet.eu na pár hodin z provozu.

Nyní tedy ChristNet.eu funguje již 79 dní. Tolik, kolik jsme potřebovali od mého rozhodnutí vybudovat ChristNet.eu po jeho spuštění. A protože i můj letopočet narození má v sobě „79“, rozhodli jsme se, že budeme slavit těchto 79 dní.

ChristNet.eu vám chce i nadále sloužit. Budeme dělat vše pro to, abychom vám přinášeli ty nejpokročilejší a nejlepší internetové služby. Chceme, aby se ChristNet.eu stal opravdovým „centrem křesťanství na českém internetu“. K tomu ale potřebujeme vaši podporu a zpětnou vazbu. Staňte se třeba členy Aliance ChristNet.eu. A neváhejte mi prosím kdykoliv napsat, co se vám líbí, nelíbí nebo vám chybí na ChristNet.eu na nemec@christnet.eu.

Váš

Robert Němec
prezident
sdružení ChristNet.eu