Čtvrtého května se v Římě konal kongres věnovaný mučedníkům nacismu a komunismu ve východní Evropě. Mezi předná ejícími byl otec Peter Gumpel, jen je význačným historikem a oficiálním mluvčím Společnosti Je í e Krista a který se zabýval kontraverzním tématem o vztahu Katolické církve a nacistického re imu.

Otec Gumpel: Před Hitlerovým nástupem k moci, německá biskupství opakovaně a kategoricky odsuzovala hnutí národního socialismu. Toto popírá tvrzení, e Katolická církev podporovala nacistické hnutí. Velká část věřících podporovala názor své církve.

Ze statistik státních voleb konaných 30. ledna a 5. března roku 1933 lze snadno vypozorovat, e prakticky v ichni věřící katolického vyznání zůstali věrni křes anské straně Zentrum, která byla známa svou opozicí vůči Hitlerově NSDAP. Tato silná opozice německých biskupství a německých katolíků je zalo ena na nesouhlasu toho, co Hitler prohlá oval na svých veřejných vystoupeních a v knize Mein Kampf.

Hitler se soustředil hlavně na moc státu, která byla na úkor svobody jednotlivce. Mimoto jeho teologie se vyznačovala zejména pohanskými a rasistickými názory a tím pádem byla v přímém konfliktu s tím co vyhlásil Pius XI. na počátku roku 1928.

Tehdy pape ův úřad odsoudil jakékoliv projevy antisemitismu. Hitler byl ryzí oportunista, který veřejně soustavně lhal a byl nedůvěryhodnou osobou.

Zenit: Jaká byla role kardinála Eugenia Pacelliho, budoucího Pia XII., v celé této zále itosti? Je známo, e bývá označován za "Hitlerova pape e", proto e se nedostatečně postavil na odpor proti nacismu.

Otec Gumpel: Pozice Eugenia Pacelliho, pozděj ího apo tolského nuncia v Německu, byla stejná, jako německých biskupství. Na počátku roku 1930 byl jmenován státním sekretářem Pia XI. Během svého pobytu v Německu, měl Pacelli 44 veřejných projevů a čtyřicet z nich ostře odsuzovalo extrémní strany, jakými byly komunisti a NSDAP.

Jak líčí sestra Pascalina, jeho blízká spolupracovnice, a je potvrzeno od dal ích svědků, Pacelli, budoucí Pius XII., řekl o Hitlerovi: "Tento mu je zcela zlovolný, cokoliv řekne, napí e, má punc jeho egocentrismu. Hitler je schopen jít přes mrtvoly a zničí cokoliv, co by mu stálo v cestě. Nemohu pochopit, jak to, e je tolik lidí v Německu, jen ho neprohlédli a kteří nejsou schopni vznést závěry z toho co napsal a řekl. Četl vůbec někdo z nich ten stra ný Main Kampf?

Zenit: Někteří autoři tvrdí, e vztah mezi Katolickou církví a nacismem se změnil po konkordátu mezi Svatou stolicí a Německem v roce 1933.

Otec Gumpel: Jak vatikán tí představitelé a vět ina inteligentních katolíků předpověděli, Hitler neměl nikdy zájem respektovat konkordát, spí e, s vyjímkou čistě liturgických či podobných funkcí, zbytek církevních aktivit systematicky ru il a potlačoval. Katolické noviny, časopisy a knihy byly velice rychle cenzurovány a později zru eny nebo zničeny. Nábo enské koly byly podvodnými metodami omezovány a později zavřeny.

Vět ina katolických společností byla přinucena se spojit s nacistickými, nebo byly zakázány a posléze zmizely. Státní úředníci byly propu těni, pokud jenom naznačili nesouhlas s nacistickou ideologií. Klá tery a církevní budovy byly pod jakoukoliv záminkou zkonfiskovány. Kně í a věřící byly sledováni tajnými agenty v kostelech a byli udáni Gestapu, pokud vysvětlovali křes anskou doktrínu způsobem, který se nelibíl nacistům.

Skoro jedna třetina diecézních a řádných kně ích trpěla perzekucemi ze strany státní policie a velká část z nich skončila ve vězeních a koncentračních táborech. Velká část věřích měla podobný osud. Byly pronásledováni nacisty, proto e poru ovali zákazy aktivit, které garantoval konkordát. Mladí, kteří nevstoupili do Hitlerjugend, nedostali povolení k závěrečným zkou kám na svých kolách, o zákazu přijetí na vysoké koly nemluvě. Tě ko sháněli práci.

Byla pořádána organizovaná kampaň proti Katolické církvi, pape i, kně ím a věřícím v masmédiích, kde byly označováni za nepřátele Ří e. Často byly nařčeni ze v ech mo ných druhů zločinů proti morálce. Veřejné mínění bylo neustále ovlivňované protikatolickými představeními a písničkami. Biskupové a pape protestovali, ale německá vláda nereagovala. A proto v roce 1937, kdy představitelům církve do la trpělivost, Svatá stolice vydala encykliku Mit Brennender Sorge jeho výsledkem bylo rozpoutání je tě vět ích perzekucí nacistů proti Katolické církvi v Německu.

Zenit: Mohl byste zhodnotit chování Katolické církve v tváři v tvář Hitlerovi a Národnímu socialismu?

Otec Gumpel: Od začátku Hitler a jeho nejbliz í spolupracovníci byli motivováni patologickou nenávistí proti Katolické církvi, kterou správně viděli jako svého nejnebezpečněj ího oponenta v Německu. Důkazy, mimo velkého mno ství jiného materiálu, jsou Hitlerovy rozhovory s jeho nejbliz ími spolupracovníky (známé jako Tischgespräche), Goebbelsův denik, dekrety Martina Bormana, ílené výpady Alfreda Rosenbergra a Himmlerovy rozkazy pro SS a Gestapo.

Byly tu radikální rozdíly mezi nacisty a katoliky. Hitler a jeho věrní se neřídili podle základních morálních norem, ale spoléhali se na dialektická a oportunistická kritéria absolutního relativismu, který nebral ohled na základní práva jednotlivce. Ti, jen se vymykali bě nému způsobu chováni, byli označováni za "nepřátele" a museli být zničeni.

Tento postoj vedl samozřejmě k zápasu proti představitelům křes anství, hlavně Katolické církvi, její charakter a přírozenost nemohla vypadat jako spolupachatel takového zločineckého systému jakým byl nacismus. Tváři v tvář totalitnímu státu, katoličtí věřící měli jenom víru a naději ve zbraně Ducha. A proto museli trpět perzekucemi, vytrvat ve víře v Krista a být ochotni trpět, jak se mnohokrát muselo stát.

Pou ito materiálu agentury Zenit