Přiznávám, že aprílové žertíky jsou mi blízké. Svým založením jsem v podstatě komediant a vyvádět lidi okolo sebe z míry mi činí potěšení. A obdivuji ty, kteří to dokážou ještě lépe než já. Například můj vzdálený švagr. Tedy manžel nějaké sestřenice z rodiny. Právě v jejich manželství se leckdy přihodí "italské" příhody.

Sestřenice Eva je velmi energická společenská žena, magnet pro muže, plynně hovoří dvěma světovými jazyky a navíc je ve svých ani ne třiceti letech vedoucí lékárny na rušné brněnské třídě. Naproti tomu její manžel Adam je zvěrolékař s obrovským citem pro hudbu, který miluje extrémní sporty (tančit přestal proto, že "to bylo málo výživné"), běhá sedmdesátky na běžkách volným stylem, raftuje, horolezí, pěstuje triatlony a vůbec žije velmi aktivně mimo obvod města Brna.

Je snad jasné, že tato kombinace charakterů a přístupů k životu je přímo vražedná. Jejich společný život je pásmem překřikování, pobíhání, dohadování a vroucích pohledů do očí, po nichž následuje ... (mládeži nepřístupno).

Několik měsíců před svatbou, která se měla odehrát ve velkém stylu v gotické kapli na začátku parného července, se milý Adam rozhodl, že si koupí kajak. Před lety ho totiž jeho přítel, podobný blázen, který vychovával děti na horách a v lesích, přitáhl k vodě. Zhruba od ledna probíhaly mezi oběma snoubenci nekonečné diskuse, zda-li musíme tolik peněz vyhodit za takovou blbost, jako je kus umělé hmoty, k čemuž vzdálený švagr připomínal, že "si na něj našetřil".

Evu představa šuplíku plného peněz, na které nemůže před svatbou a připravovanou stavbou vysněného domu ani sáhnout, dováděla k šílenství. A když nadešel 1. duben, den tradiční vodácké burzy, vyrazil Adam doprovázen bojovým pokřikem zbytku kmene hledat loď určené délky a výtlaku. Eva se odjela léčit k rodičům do Prostějova.

Na burze bohužel vhodného nebylo nic, nicméně po zuřivém telefonátu, aby si vybral "nějakej pořádnej krám, ať to nejsou zbytečně vyhozené peníze" se Adam zatvrdil. Po burze odjel pro změnu ke svým rodičům, také do Prostějova. Chopil se telefonu a oznámil své milované, že vskutku koupil "nádherný červený kajak" - "Za kolik?" - "Za dvacet."

Tupý úder sluchátkem do vidlice. Fúrie se utrhla z řetězu, a s výkřikem: "Já si ho snad nevezmu! Ten blbec vyhodil dvacet tisíc!" začala slzet do nedělního oběda. "To si musíš, holčičko, rozmyslet sama, nikdo tě nenutí." Mnoho nechybělo k Rákosníčkovi a "atmosféře, která by se dala krájet." Po půlhodině vstoupil Adam do bytu, uvítán budoucím tchánem, který na něj spiklenecky mrkal.

Tchýně se snažila ředit vzduch návrhem na kafe, nicméně Adamovo "Miláčku, ten kajak je nádherně červený, chceš se podívat?", vrátilo míč do hry. "No to snad nemyslíš vážně, takhle vyhazovat peníze!? Když máš na ty svoje mužský blbinky, tak letos platíš dovolenou a já chci na svatební cestu na dva týdny k moři!"

Následoval ostrý kontr, který prozradil původ tchánova mrkání. "Květinko, podívej se do kalendáře." - "Mně je úplně jedno, že je prvního dubna! V červenci chci bejt na dovolené, a vydělej na to jak chceš!" - "Prosím tě, říct mi tohle prvního dubna." - "Prodej třeba ten kajak nebo si zůstávej v práci třeba přesčas! Já tě po tomhle ani nemusím vidět!" Jakýkoliv další poukaz na kalendář byl zbytečný.

Asi po půlhodině ticha a rozpačitého tlachání se Eva neudržela, a tak jak byla vnitřně rozčilená, vybuchla nakonec skoro prosebně: "Adame, řekni mi, že to není pravda." A nebyla. Ale aprílový žert to byl skvělý. Nechte si zdarma zasílat na e zprávy na mobil a e-mail