Jeden z chlapců, který důkladně znal situaci a měl jisté zkušenosti s otcem Mertou, předal včera médiím otevřený dopis. V něm informuje o návštěvě u otce Graubnera se svědectvím o pohlavním zneužívání ze strany patera Merty již před třemi lety.

Otevřený dopis arcibiskupu Janu Graubnerovi ve věci kněze Františka Merty

Vážený pane arcibiskupe,

reaguji na v posledních dnech velmi aktuální případ ve věci sexuálního zneužívání ze strany P. Františka Merty. Chci především reagovat na některá Vaše údajná vyjádření k tomuto, která jste poskytl médiím o věrohodnosti svědků Mertova počínání. V první řadě bych Vám chtěl připomenout události, které se odehrály před několika lety, kdy jsme Vás, jako přímého nadřízeného P. Merty, byli informovat o závažných okolnostech jeho působení v holešovské farnosti. Jednalo se o záležitost sexuálního obtěžování, s tím, že jako jeho nadřízený učiníte patřičné kroky, aby bylo zabráněno jeho dalšímu podobnému počínání a že učiníte další ze situace vyplývající adekvátní opatření. Byli jsme tehdy u Vás celkem čtyři, kteří o tomto počínání něco věděli. Byl mezi námi i jeden mladistvý, jenž byl bezprostředně postižen. Tento pak s Vámi hovořil později o samotě a své svědectví odpřísáhl. Stejně tak jsem přísahal já, o skutečnostech, které mi byly známy z bezprostředního zkušenosti s P. Mertou (později jsem se dověděl, že s Vámi pod přísahou hovořila ještě i další osoba z Holešova, jenž nebyla účastna výše zmiňované schůzky "čtyř").

Podle Vaší tehdejší reakce jsme nabyli přesvědčení, že máte upřímný zájem celou věc vyjasnit a dovést k nějakému řešení. Nicméně jediné, mimo výše zmiňované, co se nám podařilo zjistit, že jste učinil bylo, že jste pro ověření našich výpovědí oslovil jednu konkrétní starší farnici K. (nakolik je mi známo) s dotazem v tom smyslu, zda je to, co jsme vypovídali pravda. Když Vám však ona toto popřela, zřejmě Vám to stačilo k tomu, abychom pro Vás nebyli již zcela věrohodnými a nadále jste neprojevil zájem k objektivnímu prošetření celé záležitosti. Ihned na to se ve farnosti začaly šířit informace (předpokládáme, že od této paní), že jsme si "na pana děkana něco vymysleli". Kladu si zde jednu zásadní otázku. Jaké podmínky musí u Vás splňovat člověk, aby byl z vašeho pohledu věrohodný? Je snad věrohodnější starší farnice, u které se dalo předpokládat, že s P. Mertou podobné zážitky neměla, poněvadž o tom, že by byl sexuálně orientovaný i na staré lidi jsme vám přece nic nesdělovali. A nebo je věrohodnější osobní svědectví, které Vám mohlo dosvědčit hned několik lidí najednou?

Dovolte, abych Vám připomněl jeden Váš výrok, který doufám, že je autentický, jenž jste poskytl Českému rozhlasu. Text jsem převzal z internetového Magazínu ChristNet.eu ze dne 16. 6. 2000. Cituji: "K tomu je ovšem třeba opírat se o prokázané skutečnosti a ne o řeči typu ,jedna paní povídala"." Zde se však musím zeptat: "Cožpak jste tehdy nedal přednost zcela doslovně řečem typu "jedna paní povídala", před autentickým svědectvím? Je sice pravdou, že jste P. Mertu přesunul později na jinou farnost, ale tím to mělo všechno skončit? Proč nebyla tehdy větší snaha celý případ dovést k úplnému vyjasnění a zaujmutí jasného stanoviska k tomu, kdo hovoří pravdu? Bohužel věc došla až tak daleko, kde je nyní, čemuž si myslím, že se dalo již dříve předejít. Byl bych rád, kdyby jste v budoucnu respektoval presumpci neviny (věrohodnost svědectví) nejen u poškozovatele, ale i u obětí a těch jenž o těchto skutečnostech informují - zvláště jedná-li se o informace takto závažného charakteru.

Holešov 18. 6. 2000

Tento text je možno zveřejnit a dále šířit bez mého souhlasu pouze v případě, že bude uveden v plném znění, aby nedocházelo ke zkreslení.

Vratislav Brázdil