Udivení Japonci pobíhali kolem a vše fotografovali, několik německy mluvících mladíků si sem došlo vykouřit svojí dávku cigaret a spousta lidí zde jen tak postávala a občas si zazpívali písničky třeba z repertoáru skupiny Mňága a Žďorp. To byl obrázek úterního večera, při kterém se hrálo, zpívalo a tancovalo.
Jeden mladík, který byl nejspíše zmaten pobíháním po Českých Budějovicích, si sedl a tiše zpíval refrémy písniček, které možná nikdy neslyšel a možná nikdy neuslyší. Dámy, které si užívají zasloužený důchod, se nechaly strhnout k tomu, aby si zatancovaly. A mladých lidí, kteří se sem přišli podívat na akci, bylo také požehnaně.
Kousek ode mě stála jedna mladá slečna, která se po chvíli zeptala jednoho z přítomných: "Co je to za akci? Jo, vy jste z teologický? Aha, tak vy jste katolíci! Tak to jste se docela odvázali."
Mezi přihlížejícími jsem zahlédl i pana Mgr. Josefa Hesse, sekretáře českobudějovického katolického biskupa, který se při své večerní projížce na kole na chvíli zastavil, zaposlouchal se do písniček a povídal si s přítomnými.
Zpívání skončilo kolem půlnoci. Mimo pár lidí, kteří spadli do kašny, se nikomu nic nestalo. Mnohdy jsem byl skeptický k takovým setkáním. Připadaly mi dost nevhodné. Snad proto, že se mnozí lidé při vyslovení jména Ježíš obrátili směrem vzad. Ale když jsem viděl tuto spontálnost, tak jsem nestačil divit.