Ingmar Bergman zasadil děj tohoto filmu do své rodné země – Švédska 14. století. Rytíř Antonius Block se vrací se svým zbrojnošem po deseti letech z křižácké výpravy domů. Ač bojoval za ochranu Svaté země, má problémy se svým vztahem k Bohu. U zpovědi dokonce říká: „Jak nám mohou věřit věřící, když sami neveříme?“ (Uvedená věta je také příkladem výborných dialogů.) Hledá Boha poctivě, jako správný existencionalista ho však chce vidět a slyšet. Nestačí mu vyprávění o zázracích, které nikdo z jeho okolí ve skutečnosti nezažil.
Důsledný je ale i při čarodějnických procesech. Protože nevidí ďábla ani v očích „čarodějnice“, ani v jejím okolí, jak říkají kněží, odmítá uvěřit, že je posedlá ďáblem.
Block proto začne hrát šachy se Smrtí. Myslí si, že vyhraje.
Švédsko jeho doby je postiženo morovou dobou. Lidé v tom vidí Boží zásah. Krajem tedy táhnou bičující se kající procesí a upalování čarodějnic je prostředkem jak vyhnat ďábla. Dalším prostředkem je smíchaná psí krev se žlučí. „Dáblu to smrdí,“ říká jeden z biřiců, který hlídá „čarodějnici“. „Mně taky,“ odpovídá Block.
Hledání Boha nebo kladení si otázek po smyslu věcí totiž nevylučuje humor, který je ve filmu hojně zastoupen. „Mé trápení nepřejde,“ pláče kovář, když ho opustila žena. „Ale přejde. Tak dokonalé není,“ kontruje mu Blockův zbrojnoš. Ale hned dodává: „Láska je horší než mor. Na ten se aspoň umírá.“
Mor vůbec mění lidi. Doktor teologie tak okrádá mrtvoly a znásilňuje. Že studium teologie ještě neznamená věřit v Boha, ukazují jeho poslední slova: „Bojím se zemřít. Co se mnou bude?“
Sedmá pečeť nádherně ukazuje, že konec světa lidé očekávali již mnohokrát. Ve filmu ho díky morové ráně a jejím důsledkům očekává celé Švédsko. Když se pak blíží ráno s bouřkou, myslí si postavy, že je to soudný den. A v poslední noc filmu čtou knihu Zjevení, kde se hovoří o konci světa a sedmé pečeti (Zj 8,1). „Lidé se rádi straší,“ komentuje to Blockův zbrojnoš, který je občas výraznější postavou než sám Block.
Důležité pro film jsou zejména dialogy Blocka a Smrti. Block totiž hledá tajemství Smrti. Ta mu ale postupně zjeví, že Smrti nic a nikdo neunikne, same je ale nevědoucí.
Film končí kombinací smrti, tance a nového dne se spoustou světla. Jakoby smrtí nic nekončilo....
„Divák vidí, že za nejistotou a zoufalstvím rytíře Blocka se skrývá úzkost moderního člověka, jemuž se zhroutily tradiční jistoty a který není schopen najít vyšší smysl ani v životě, ani ve smrti,” komentuje film festivalový katalog. Bergman byl totiž existencionalista.
„Pro mne osobně, jsou náboženské problémy stále živé..ne...na emocionální úrovni, ale na intelektuální,“ napsal v době, kdy točil filmy s náboženskou tématikou jako Sedmá pečeť, Panenské jaro, Zimní světlo nebo Mlčení.
Det sjunde inseglet (Sedmá pečeť). Rež. Ingmar Bergman, Švédsko, 1957, 92 min., černobílý. Hrají: Max von Sydow, Inga Landgré, Gunna Björnstrand.