Jak informuje e-zine Religion Today, dvacet tisíc mladých nadšeně poslouchalo křesťanskou muziku a tleskalo promluvám přednášejících na Konferenci DC/LA 2000. Cílem konference je, aby mladí učinili vážná rozhodnutí a naučili se riskovat pro svou víru.

Konference DC/LA 2000, se koná každé tři roky paralelně ve Washingtonu, D.C. (Američany označovaný jen jako „DC“) a v Los Angeles, pro nějž se vžila zkratka LA. Konference je sponzorována křesťanskou organizací Youth for Christ (Mladí pro Krista). Části v Los Angeles se zúčastnilo 8 000 středoškoláků, ve Washingtonu jich byla 20 000. Losangeleská se konala v červnu, washingtonská právě skončila.

„Být změněni tak, aby dokázali vést v jejich sborech a školách, je ušlechtilým cílem mnoha těchto mladých. Raději než aby utíkali od zodpovědnosti a riskování, hledají a dokonce potřebují někoho, kdo by je nasměroval,“ řekla pro Religion Today Cari Allen z Youth for Christ.

Podle ní mladí více než v předchozích letech požadují, aby byli připraveni jít a udělat něco pro Krista. „Máme tendenci si myslet, že mladí jsou církví budoucnosti, ale věřím, že oni jsou již církví dneška – a potřebují tak také jednat.

Konference učila mladé, jak přesahovat svou víru do nevěřícího prostředí, jak zakládat biblické kroužky nebo modlitební skupiny v jejich školách a jak evangelizovat. Jako praxi v riskování pro Krista vyšli mladí do ulic a sdíleli svou víru s ostatními. V Los Angeles bylo například osloveno 1 500 lidí a více než stovka z nich se podle Allen stala křesťany.

Na závěr losangeleské části hlavní řečník vyzval mladé, aby se zamysleli a rozhodli se, zda chtějí „jít s Kristem“. Mladí povstali s kříčeli: „Ano, já půjdu!“ Ve Washingtonu, D.C. se odehrálo něco podobného.

Většina návštěvníků konference byla křesťany, ale objevili se i nevěřící, pro které se konference stala místem evangelizace.

Součástí konference byly i skupinky pro starší vedoucí. V nich jim bylo doporučeno, aby odmítali „mládežnický model“ zábavy a spíše se zabývali „mládežnickým modelem“ sloužení Kristu. Našel se ale i čas povídat si, smát a plakat nad tím, co mladí dělají.

Konferenci ale provázeli i praktické problémy. „Mohu se jít sprchovat po té, co jsem zjistil, že mi banda puberťaček nechala suchý jen ručník na ruce?“ ptá se na stránce konference jeden z účastníků. Na této stránce lze nalézt i mnohá další svědectví o tom, jak konference zapůsobila na křesťanský život účastníků. „Stal jsem se křesťanem (na konferenci) v DC v 94 a jsem rád, že jsem měl šanci vrátit se v roce 1997,“ píše jeden z nich.