Druhý den XV. Světového setkání v Říme (SDM) ukázal, že ani zbytek setkání nebude jednoduchý. Zahájení programu v Českém národním centru (ČNC) podstatná část účastníků nestihla. Byli ospalí, nestíhali to a do cesty se jim kladly nejrůznější překážky. Na některých místech například přestala téci voda.

Velvyslanec sladký jako princ

Možnost dostat se na zahájení českého programu ještě zdržovali italští pořadatelé a policisté, kteří celou baziliku sv. Kříže Jeruzalemského, kde ČNC sídlí, obehnali plotem a dovnitř nevpustili nikoho, kdo neprošel detektorem kovů a nenechal si zkontrolovat tašku.

Po slovu na den biskupa Kajneka si získal srdce všech přítomných velvyslanec České republiky ve Vatikáně Martin Stropnický. Hned na úvod oznámil, že jeho projev bude stručný, protože kdyby on měl sedět na zemi v horko namačkán na sebe, taky by chtěl, aby projevy nebyly moc dlouhé. "Někdy ale může být takové namačkání příjemné. Záleží na okolnostech," řekl Stropnický s jiskrou v oku.

"Česká republika je od počátku Jubilejního roku tady v Římě pořádně vidět," povzbuzoval Stropnický národní sebevědomí. Mladí jsou podle něj zde v Římě ozdobou a nositeli optimismu. Dále zdůraznil, že potřebujeme více optimismu než moralizovaní. Jeho projev se setkal s velkým potleskem.

Horko si žádá mytí nohou a nemocnici

Po několika scénkách spíše pro děti následovala v ČNC mše pro Čechy, která ale takřka vůbec nebyla v češtině. Za to při ní bylo možno zaslechnout italštinu, angličtinu a latinu. Místní farář Don Simon při ní na znamení lásky a pokory umyl několika mladým nohy.

Horka si vyžádala první oběti. Ač pořadatelé stále rozdávali mezi mladými vodu, několik jich muselo být ošetřeno, případně převezeno do nemocnice. Zde však nastávaly problémy. Podle italských zákonů mohou osobu mladší 18-ti let propustit z nemocnice jen na základě podpisu rodičů.

"Bavila jsem se při představě, že sem potáhnu rodiče z Čech, aby podepsali jakýsi papír," řekla Magazínu ChristNet.eu vedoucí Diecézního centra mladéže v Plzni Magda Skálová. Jedna dívka z její diecéze se totiž dostala do nemocnice a Skálová musela vyvinout velké úsilí, aby personál nemocnice propustil onu dívku bez podpisu rodičů. Další problém, který při tom musela překonat, byla neznalost angličtiny zaměstnanci nemocnice.

Mnozí mladí a kněží vše vzdali a odjeli se koupat k moři do Ostie. Ač je zde podle průvodce moře špinavé, koupání si mladí pochvalovali.

Zmatek na slunci

V jednu hodinu odpoledne začaly opravdové zmatky. Dle pokynů organizátorů se měli všichni přesunout k bazilice sv. Jana v Lateráně. Nakonec hlavní průvod vyrazil až v 1.30. Z prostranství před sv. Janem v Lateráně však byli Češi velmi rychle vyhnáni. V tu dobu tam bylo ve stínu 37 stupňů. Nikdo nevěděl, co má dělat. Po okolí se potulovaly chaoticky bloudící skupinky Čechů.

Navíc se začaly šířit informace, že na večerní setkání s papežem je třeba jakýchsi žlutých kartiček. Část Čechů je měla, ale valná většina nikoli. Magazín ChristNet.eu se vypravil za šéfem informačního týmu ČNC P. Vítem Zatloukalem, aby se ho zeptal, co se má dělat. Ten nám řekl, že o zmatcích před sv. Janem Lateránským se dozvěděl až zpetně. Ke kartičkám uvedl, že protože Italové nedodali potřebné množství kartiček, máme organizátorům ve Vatikánu tvrdit, že kartičky nepotřebujeme.

Navrhl jsem, že ChristNet.eu dokáže během chviličky zprovoznit systém, pomocí něhož by se rozesílaly pokyny účastníkům na jejich mobily. Těch je tu totiž spousta a za příjem SMSek se neplatí. Stačí jen vybrat telefonní čísla účastníků. "To by se tady neuživilo. Jsou to dospělí lidé," řekl nám P. Zatloukal.

Ve 2.41 se objevil poslední ztracený autobus, který zde měl již dávno být. Sekretář olomouckého arcibiskupa a jeho tiskový mluvčí P. Petr Gattnar pro něj osobně dojel a postaral se o něj.

Nadšení mladí vítají nadšenéh papeže

Podle informací do našich organizátorů mělo v 18.50 začít ve Vatikánu setkání s papežem. Ve skutečnosti začalo již takřka o hodinu dříve. Pro zajištění dobrého místa bylo potřeba být na místě již v 16.00, pro aspoň trochu dobrého v 17.00. Celé hodiny bylo možno pozorovat, jak z nejrůznějších míst proudí na náměstí sv. Petra davy nadšených mladých katolíků, zpívajících písně a mávajících pestrobarevnými vlajkami a transparenty. Mladí měli hodně podobné oblečení a halasně skandovali.

Zážitky ze samotného davu nepatří k nejpříjemnějším. Dav vás nemilosrdně sevře a vleče vás, kam chce. Slunce a hustota davu, spolu s fyzickým vypětím, z vás nemilosrdně ždíme štávu. Policie se chová mírně chaoticky. Pokud jdete na nám. sv. Petra jistými uličkami, policie vám odebere vlajky a transparenty. V jiných nic neodebírá.

Někteří lidé vcházejí na náměstí přes detektory kovů, které jsou ale vypnuté. Když jsou zapnuté a máte u sebe něco kovového, vydají zvuk na způsob éééééé. Pár jedinců při průchodu zakřičí: "Ééééééé - l Emmanuel." To je totiž refrém hymny SDM: "E l Emmanuel."

Na nám. sv. Petra si takřka nikdo nesedne, proto je potřeba pro dobrý výhled následující hodiny stát. V davu jsou rozmíštěny velkoplošné obrazovky, na kterých je možno sledovat program. Okolo šesté začíná program s papežem v Lateránu. Čechům ale nejsou rozdány brožurky s programem a modlitbami, proto neví, že teď je papež v Lateránu, kde je program pro Italy. (Brožurku jsem si příští den pololegálním způsobem sehnal, protože ještě nyní v pátek ji drtivá většina Čechů nemá.)

Po hodince velmi pěkný program v Lateránu vrcholí a papež se vydává na spanilou jízdu Římem ke svatému Petru. Za zvuku nádherných písní rychle projíždí ulicemi a zdraví Římany. Jeho cestu stále sledují kamery na autech a na dvou vrtulnících. Cesta by měla být vyvrcholením. Mnoho Čechů si ale myslí, že papež jen vyjel z Vatikánu a zase se do něj vrací. Aspoň na obrazovkách to tak vypadá. Proto část Čechů již odchází.

Jan Pavel II. vjíždí na náměstí a zdraví se s mladými. Dav šílí a nadšení stoupá.

Na náměstí víta Svatého otce kardinál James Francis Stafford. "Toto je generace Druhého vatikánského koncilu," ukazuje papeži dav mladých. Vítá se ikona Panny Marie, představují se kontinenty, víta se Boží slovo, čtou se projevy papeže. Zatímco na začátku vypadala papež tak zdravě jako již dlouho ne, při chůzi ani nepotřeboval hůlku, po hodinách je již unaven a podepírá si hlavu.

Dav skanduje svá oblíbená hesla. "Vivat Papa!" "Giovanni Paolo!" a polské "Nechť žije papež!" Po skandování "John Paul two, we love you " (Jane Pavle dvojko, milujeme tě) se spontánně ozývá i papež: "John Paul two, he loves you." (Jan Pavel dvojka miluje vás!). Dav ho odměňuje bouřlivým potleskem.

Dostanem se vůbec domů?

Papež čte seznam zemí přítomných na SDM. Je po deváté večer a konec stále v nedohlednu. Vzhledem k tomu, že ve 22.30 je zase program v ČNC, je třeba se vydat pryč. Okolní ulice jsou beznadějně přecpané. Dostat se na hromadnou dopravu se stává nemožným. Podle svědectví účastníků, kteří zde zůstali ještě déle to bylo stále horší a domů se dostávali až kolem třetí ráno.

Proč byl program tak dlouhý není jasné. Jedna z českých organizátorek k tomu Magazínu ChristNet.eu řekla, že to bylo proto, aby byli lidé postupně unaveni a postupně se vytráceli z náměstí svatého Petra.

Do ČNC dorážíme pozdě. Stejně zde ale mnoho lidí není. Arcibiskup Graubner končí pěknou řeč o následování Krista. Nechápu, jak to mohl stihnout se sem přesunout.

Dorážíme na ubytovnu, kde se už spí i v suterénu na chodbě. Právě odbyla půlnoc, a proto nám Italové zavírají sprchy a odmítají je znovu pustit.