A ROMA IV

Vinou technických potíží „na trase“ přináší Magazín ChristNet.eu bulletiny české výpravy na XV. Světovém dni mládeže mírně retrospektivně. Přesto ve vlasti pozůstalá jednomužná osádka redakce doufá, že budou zajímavé i dnes. (mm)

poznámka redakčního šotka: A také se omlouváme čtenářům, že mlžíme ostrý obraz a jasný zvuk přehledu problémů, katastrof a potíží, které pro Vaše potěšení a informovanost přinášíme přímo z místa.

Tomášovo poselství

Mimořádné milosti a dary, blízkost našeho milovaného papeže, plnomocné odpustky získatelné každý den, město Řím, nejvzácnější relikvie katolické církve …. to nás zde již několik dní naplňuje. V naší bazilice Svatého kříže máme těch relikvií skutečně mnoho. Už bylo o nich řečeno více. Já bych chtěl připomenout ještě jednu. O kůstce z prstu sv. Tomáše apoštola, ano toho "nevěřícího", jak rádi říkáme. Rodiče mne pojmenovali Tomáš, a tak asi chápete, že také tato relikvie upoutala moji pozornost. Nebojte se, ani vy, kdo moc "nedržíte na relikvie". Nebudu nikoho přesvědčovat o věrohodnosti zmíněné apoštolovy kůstky. Ať je to, jak chce, Jde mi o jiné. Tomášův prst nám jasně ukazuje nejen na Kristovy rány, ale přímo na víru jako takovou. "Vlož prst do mé rány." Kdo by to nepotřeboval? Kdo by po tom netoužil? A není i v našem životě mnoho chvil podobných? Myslím si, že ano. I já jsem zakusil ve svém životě, že občas přijde Kristus a jemným hlasem řekne: "Tak si sáhni." Taková setkání nejsou sice na pořadu každého dne, ale existují. Takové chvíle pak je dobré nosit ve své paměti jako posvátnou relikvii a ve chvílích, které nejsou snadné a ve kterých propadáme malomyslnosti, si na ně vzpomenout. Máš ve svém srdci také takovou kapličku se vzácnými relikviemi?
podle P.Tomáše Hoffmanna zpracoval uasdfsdfgkjh

Mohutně jsme zařvali!

Určitě se vám líbilo středeční slovo na den. Znělo: „A slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ a úžasně nám ho vyložil otec biskup Jiří Paďour. Proto jsme - jako vždy - nelenili a šli se otce biskupa zeptat na pár otázek. Jaká byla Vaše cesta do Říma? Doslechla jsem se, že jste jel s děckama autobusem. Jak to, že jste nevyužil nějakého pohodlnějšího dopravního prostředku?

No tak, za prvé myslím, že nejsem pohodlný, abych si vybíral jen pohodlnější a za druhé se mi zdálo být přirozené, že když jede skupina mládeže sem, tak že chci být s nimi. To znamená, že v autobusu máme báječnou příležitost i během cesty si popovídat a pomodlit se; několik lidí se taky vyzpovídalo, přišlo si promluvit o svých „věcech“ a to je právě „hlavní věc“ pouti, a já tomu všemu mám nějak posloužit. Takže se to cestování a autobus velice hodí k sobě. Na kolika celosvětových setkáních jste už byl?

Teď jsem už na třetím. Byl jsem v Czenstochowe, byl jsem v Paříži a teď jsem tady. A kdybyste je měl srovnat, které na vás udělalo největší dojem?

To je taková otázka, jako kdyby ses zeptala maminky, která má třeba deset dětí, koho má nejradši. Ona má všech deset ráda, protože jich má zkrátka deset, jako prstů….a kdyby přišla o jeden jediný prst…. No, já mám sice jen tři prsty, ale všechny byly svým způsobem krásné a jedinečné, takže já bych žádné nijak nepreferoval. To letošní setkání je mimořádné tím, že ho právě prožíváme a hlavně tím, že je jubilejní a že je tady v Římě. Ale Czestochowa byla stejně krásná - byl to na východě takový začátek. Paříž zase byla fascinující – nesmírně se mi to líbilo. Jak organizačně, tak díky tomu, co jsem mohl prožít. Navíc Francii mám zvlášť rád, protože jsem tam studoval, takže k ní mám takový zvláštní vztah. No ale Řím má přece rád každý katolík! Co si myslíte, že nejvíc přitahuje mladé lidi na mezinárodní setkání mládeže? Proč na ně jezdí?

Tak to by ses musela zeptat jich! Já totiž nemám žádný sociologický průzkum, ale myslím si, že v našich podmínkách opravdu funguje princip poutě a programu, který vrcholí mší svatou a vigílií se Svatým Otcem. Myslím si, že mladí jezdí právě proto, že mohou zažít společenství širšího charakteru, než ve kterém se setkávají doma nebo které doma vůbec nemají. To vím z vlastní zkušenosti, že to mladí lidi mají rádi, vyhledávají to a jsou šťastní, když něco takového mohou zažít. Jaký dojem na vás udělalo včerejší uvítání poutníků Svatým Otcem?

Hluboký. Poněvadž bylo úplně jiné než všechny ostatní před tím. Z toho je vidět, že takový program není jen nějaký mechanismus. Třeba včera, jak se mávalo těmi papírky. Vypadá to jednoduše nebo dětsky, ale vytvoří to nádhernou atmosféru a vědomí různobarevných planetárních problémů – a to velice líbezným způsobem. Působivé ale bylo i tancování – bylo to celé takový výborný vtip. A když Svatý Otec vítal poutníky z Čech, tak jsme s panem biskupem Cikrlem mohutně zařvali. My taky! Na vás se to sluší,……..ale na nás ….se to taky sluší! Ještě poslední otázka. Jak si myslíte, že dnešní mladí vnímají církev?

To taky sleduju! Protože třeba já jsem ji objevoval, já jsem nežil v žádné partě. Já jsem z venkova a byl jsem v Praze dost osamocený a spíš jsem jenom chodil do kostela. Církev jsem chápal…jako církev. Pro mě to byl pan farář a ti další faráři a učil jsem se potom jako bohoslovec vnímat, že to je tajemství. Je to společenství lidí, kteří žijí s Kristem v různé intenzitě a vytvářejí opravdové společenství, jehož suverénem je skutečně Kristus Pán. Důležité je si uvědomit, že lidé prožívají svůj vztah k Němu v různé intenzitě a my to všechno musíme respektovat a pomáhat, aby se to vždycky aspoň o stupínek zintenzivnělo. Já doufám, že mladí lidé mohou právě toto od nás víc pochopit, protože teď je svoboda. Ale už za komunismu vytvářeli mladí společenství a vnímali, že církev není jen nějaký papež v Římě, ale že to je služba v církvi a že tedy musí každý hledat své místo v církvi…..a on ho tam každý má. Děkuji za rozhovor!
Míša & Eva

Kdo s kým?

Co je to Fórum a co se na takovém Fóru děje, jsme už v A Roma psali. Teď vám pro zpestření - ještě pěkně za tepla - přinášíme několik nejžhavějších dojmů českých fóráků Hanky Kuběnové a Tomáše Rouleho: Na zvídavou otázku „Kdo s kým?" odpověděli, že na Fóru jedině všichni se všema. Účastníci z Ugandy mohli cestu na Fórum bezpečně absolvovat jen díky ozbrojenému doprovodu. V Ugandě jsou prý krvavá přepadení úplně běžná, ženy jsou při nich znásilňovány a muži okradeni, vraždy také nejsou ničím výjimečným…. proto buďme rádi, že naším domovem je země česká. V Kyrgyzstánu je údajně všehovšudy dvě stě katolíků, tří kněží a tři řeholníci. A na nějakého toho otce biskupa si zřejmě budou muset ještě pěknou chvíli počkat. Fóra se poprvé v historii zúčastnili také zástupci z Vietnamu a Kambodže. Arabové prý stále lpí na svých typických mundúrech, ale to nás nepřekvapilo. Kardinál Stafford, prezident papežské rady pro laiky, se prý živě zajímal o Prahu…..Čechy krásné, Čechy naše…. Mons. Boccardo, sekretář pro mládež, má zase fenomenální paměť. Hanka s Tomášem se mu prý jen jednou představili a on si je zapamatoval. Žádný div, kdyby ovšem na Fóru nebylo těch pouhých tři sta padesát účastníků.
Hanka, Tomáš a Míša

DOJMY Z FERMA

Na 500 mladých z královehradecké diecéze prožilo čtyři nádherné dny v italské diecézi Fermo, kde se společně se svými zahraničními vrstevníky připravovali na XV. Světový den mládeže. Povětšinou byli ubytování v rodinách ve městě Corridonia, kde byli vřele přijati. Při večerních rozhovorech s hostiteli byla řeč zavedena také na misie a motlitbu. Italové byli překvapeni upřímností modlitby našich mladých před jídlem. Před odjezdem z diecéze do Říma jim bylo vysloveno poděkování za to, že svou modlitbou svědčili o Bohu. Proto Vám všem chtějí vzkázat, nebojte se modlit před jídlem i tam, kde to třeba není zvykem, kde se lidé nemodlí. Oni na to čekají. Vy jste totiž misionáři. Velkým plodem Světových dní mládeže je možnost uvědomit si, že nejsme ve víře sami, že jsou nás zástupy, kteří následují Krista. Mnoho mladých z královehradecké diecéze, kteří putovali do Loreta na mezinárodní přípravné setkání, mohli pocítit blízkost Boží. I když sami třeba prožívali temnotu, či zmatek ve svých srdcích cítili, že svědectví lidí kolem nich jim dodává sílu. Z tváří mladých a z jejich úst sršela víra v Boha, který je láska. Uvědomili jsem si také, že nás Pana Maria všechny slyší, že slyší ve všech jazycích a chci Vám to říct, aby jste to všichni věděli.

Lucka

Rozhovor s velvyslancem ve Vatikánu Martinem Stropnickým

Obě ta setkání jsou mimořádná. Je to příjemné být u toho, když přijede na Českou národní pouť sedm tisíc lidí a na pouť mládeže téměř čtyři tisíce. I když je kolem toho samozřejmě moc práce, převládá pohoda a dobrá nálada, jakási vzájemná vstřícnost. Je to moc příjemné - cítit to kolem sebe. Jak na vás mladí zapůsobili?

Samozřejmě už několik dnů, co jezdím do práce nebo z práce, pochodují ve městě hloučky a davy s různými vlajkami z různých koutů světa. Je to moc příjemné. Mohl byste říct pár slov o vašem působení ve Vatikánu?

Moje působení je spojeno s jubileem. Přijel jsem sem zhruba před rokem v době, kdy vrcholily přípravy. Samozřejmě ne mojí zásluhou, ale zásluhou ministerstva zahraničí a České biskupské konference. Česká republika je tu hodně viditelná, např. vánočním stromem, který byl na Svatopetrském náměstí až do rekordního 2. února. Dává se pryč až na popud Svatého Otce, a když to musím tak říct, „trčel„ tam hodně dlouho. Navíc dáváme dohromady koncert, který bude darem papeži a na podzim chystáme velkou výstavu. Jak nás podle vás vnímají Italové?

Já myslím, že ti, co u nás byli nebo mají nějakou vazbu na Českou republiku, četli Hrabala či viděli naše filmy - a není jich málo, mají názor přesnější a v řadě věcí nás oceňují. Ti ale, co nás neznají, nás řadí do jakési mlhy států, které nedokáží specifikovat.
Soňa

Věřte nevěřte : Vtipy

Babička seděla na pláži, kde si její vnouček ve slunečním klobouku a župánku hrál s kyblíčkem a lopatkou a plácal bábovičky. Najednou se objevila obrovská vlna, která zalila pláž, a když vtekla zpět do moře, vzala vnoučka s sebou. Babička padla na kolena a začala se modlit: "Ó, Bože, prosím, vrať mi mého vnoučka. Je to tak nevinné stvoření, tak sladký chlapec, tak báječné dítko.„ Jako zázrakem se přihnala další velká vlna a zanechala po sobě vnoučka přesně na původním místě, v župánku a s lopatičkou a kyblíčkem. Babička obrátila oči k nebesům, rozhodila rukama a říká naštvaně "Měl klobouček..."

Ptá se kudlanka nábožná jetele: "Jeteli, proč se nemodlíš?" "Nechci být spasen."

Počasí aneb věštba Kapitolské vlčice IV

Milí Třičtvrtě-Římani, je tady moje další věštba Situace: pořád vedro, pořád vedro, pořád vedro Dnes: mezi pátou a sedmou hodinou ranní teplo, vedro až do osmé hodiny večerní, teplo až do druhé hodiny ranní a po zbytek dne příjemně Zítra: POZOR!!! Ochladí se až na 33°C, takže pozor na omrzliny! Výhled: na ochlazení zapomeňte, v srpnu je v Římě pořád stejně… Pylové zpravodajství: v takovém vedru a suchu už kvetou jedině pouštní kaktusy, takže nemějte strach z alergií. Sjízdnost řek: jestli jste v Tibeře zahlédli vodu, tak to byla jen fata morgana. Vaše vlčice © Press Centrum Řím 2000, Všechna práva ukradena Tiskový tým tvoří: 2x Eva, Filip, Jakub, Jenda, Jirka, Katka, Libor, Lucie, Lucka, Martin, Míša, Monika, Olga, Ricky, Soňa. Šéfredaktor a vrchní cenzor :-) P. Jenda Balík Převod do html: L. Beníček